Humans

Když mi bylo 12 začala jsem svůj nesouhlas s názory rodičů dávat najevo stylem svého oblékání, později záškoláctvím a ještě o chvíli později alkoholem a trochu  taky těmi drogami. Tak nějak jsem nepochopila, že je i jiná možnost. Že na světě je víc než 7 miliard lidí a že to, že nemám stejné názory na svět jako moji rodiče, nic neznamená a že mohu pracovat na tom, abych z domu co nejdříve odešla a zařídila si život svůj vlastní, ve kterém budu spokojená bez ohledu na to, co na to naši řeknou. Namísto toho, abych šla na brigádu, kterou mi táta zakazoval - on to myslel dobře, chtěl abych se učila, ale nevědomě tak zvyšoval mou závislost na něm - jsem chodila s kámošema kalit a hulila sem. Peníze od našich sem utrácela za alkohol a cigarety. Můj život se tak strašně zabrzdil. Začalo mi připadat normální být na někom závislá a tak není divu, že jsem si našla muže, který mi poskytl byt i auto a já jsem od našich plynule zakotvila u tohoto muže. Po něm následoval další a ten mi mou o...

Když sem nejedla jenom maso ještě to šlo, nebylo tak hrozný jít do obchoďáku, protože pohled na zabalená mrtvá těla trval jen několik vteřin a většinou stačilo otočit hlavu na druhou stranu od pultu s "lahůdkami", ten smrad kořeněných a jinak uměle a chemicky zpracovaných mrtvých částí obyvatel naší planety to šlo taky nějak přežít, když to nebylo tak často. Jenže přechod na stravu, kdy může mít člověk otevřené oči naplno, jo tak to je teprve něco, to fakt stojí za to...  Dřív to bylo v pohodě, bylo to tak strašně snadný, prostě sem přestala kupovat gumový bonbony kvůli želatině, chňapla sem vedle v regálu po snickersce, nebo banánu v čokoládě a bylo. No, jenže teď?  Teď to dost dobře nejde.  Neříkám, že přestat jíst maso se mi povedlo ze dne na den, taky to byl proces a ta zrůdnost kterou "masnej průmysl" skrývá se mý mysli začala odkrývat také až s bezpečným odstupem, ale to mléko a další produkty ze zvířat, jak tohle udělat?  Jak zůstat klidným, milu...