Co s tím?

Když sem nejedla jenom maso ještě to šlo, nebylo tak hrozný jít do obchoďáku, protože pohled na zabalená mrtvá těla trval jen několik vteřin a většinou stačilo otočit hlavu na druhou stranu od pultu s "lahůdkami", ten smrad kořeněných a jinak uměle a chemicky zpracovaných mrtvých částí obyvatel naší planety to šlo taky nějak přežít, když to nebylo tak často. Jenže přechod na stravu, kdy může mít člověk otevřené oči naplno, jo tak to je teprve něco, to fakt stojí za to... 

Dřív to bylo v pohodě, bylo to tak strašně snadný, prostě sem přestala kupovat gumový bonbony kvůli želatině, chňapla sem vedle v regálu po snickersce, nebo banánu v čokoládě a bylo. No, jenže teď?  Teď to dost dobře nejde. 

Neříkám, že přestat jíst maso se mi povedlo ze dne na den, taky to byl proces a ta zrůdnost kterou "masnej průmysl" skrývá se mý mysli začala odkrývat také až s bezpečným odstupem, ale to mléko a další produkty ze zvířat, jak tohle udělat? 

Jak zůstat klidným, milujícím a vyrovnaným člověkem, když teď je to utrpení skutečně už úplně všude? Jak se můžu usmívat na své známé, na svou rodinu, když jsou to oni, kdo mi neustále opakují, že to jsem já kdo není normální? Kdo je přehnaný, nebo extrémní? Nebo snad ještě lépe - povrchní? Lidé dokola opakující věty "veganství nic nezmění, když je tady ještě nedodržování lidských práv kvůli technologickému průmyslu a oděvnictví, když chceš něco měnit, měla bys měnit všechno, ne jen část". 

Proč to říkají lidi, kteří nemění vůbec nic? Proč to, že já se zrovna teď nechystám mít fairphone a doposud jsem nenavštívila etikbutik je větší prohřešek než to, že to neudělali ti, kdo každý jeden den do sebe bezmyšlenkovitě ládují těla mrtvých živočichů, nebo produkty zneužívaných matek? 

Kvůli své práci jezdím často mimo Prahu. Za těch 20 dní, kdy jsem tak radikálně změnila svůj jídelníček jsem byla několikrát hlady, jelikož opravdu jsem z velké části líná a z další velké nezodpovědná. Neumím si tedy zatím jídlo připravovat ani plánovat dopředu. Bohužel je to vykoupené velmi draze. Jsem kvůli tomu nucená chodit do obchodů, které se nachází v místech, kam jezdím. V těchto obchodech musím pročítat etikety. Bohužel ve velké většině z nich se doopravdy nenachází byť jedno jediné  jídlo, které by neobsahovalo utrpení. 

Skoro ve všech malých lokálních obchodech, které jsem teď za těch 20 dní navštívila nebyla jedna jediná potravina, kromě ovoce a zeleniny, jež by neobsahovala vejce, nebo mléčné výrobky. Bože můj jak je tohle možné? Jakto, že jsme tak strašně trapně závislí na tomhle nechutně bolavým průmyslu? Proč každá jedna potravina kterou potkám, ať už v ústech svých kolegů, známých nebo obchodech obsahuje tohle svinstvo, když už to prokazatelně, vážně a skutečně je naprosto a totálně zbytečný? Proč je za extrémnější považováno jíst vynikající rostlinnou stravu, než jíst něco, co obsahuje násilí a zneužívání nevinných bytostí? Proč musí člověk ve 21. století obhajovat něco tak přirozeného jako je touha žít a nechat žít?
Nalezení odpovědi na otázku CO S TÍM beru jako svou povinnost, která je přirozeným pokračováním mého rozhodnutí, které odstartovalo zhlédnutí tohoto dokumentu.