Humans

Je správné, že naše společnost je ještě stále tak málo tolerantní bez ohledu na historický vývoj základních práv a svobod, za které tolik lidí položilo svůj život? Je v pořádku, že se ještě pořád, ve 21. století, bojíme, aby nás někdo nezesměšňoval, neponižoval nebo neomezoval na základě našeho přesvědčení? Po dvoudenním školení Melanie Joy a Tobiase Leenaerta , pod hlavičkou České veganské společnosti , přemýšlím hned nad několika otázkami. Tobias a Melani kladou velký důraz na podporu lidí, kteří začínají ze svého jídelníčku vynechávat živočišné produkty, avšak jejich podpora a respekt jde až tak daleko, že veřejně schvaluje konzumaci vegetariánských produktů. Příklady, které uvádí Tobias a Melanie, jsou velmi ohleduplné k neveganům i ke zvířatům, která se narodí za pět a více let. Pokud však jde o vegany a zvířata teď a tady, zdá se mi, že jsme my i zvířata, poněkud přehlíženi. V průběhu školení těchto dvou významných veganských osobností jsme byl...

Jsou to spíš nádory, než kuřata, zní slova pána, který mě se svou ženou velkoryse vítá ve své drůbežárně. Všechno to začalo zhruba před měsícem, kdy jsem cestou z Prahy na Šumavu předjížděla na dálnici nákladní auto sloužící pro převoz živých zvířat. Měla jsem ten den čas. Smutek a zoufalý pocit mě motivovaly k tomu abych za ním jela. Asi po 45 minutách jsem přijela před velká jatka. Byl večer, ale dveře do provozovny byly stále otevřené. Velká kaluž krve u vstupu byla výmluvnou známkou toho, co se tady ještě před chvílí odehrávalo. Slíbila jsem si, že se sem vrátím. Když jsem se včera vydala na cestu, projížděla jsem ještě vesničkou, ve které byl ukazatel na jiná jatka. Rozhodla jsem se zastavit i tam:  „Dobrý den, já se omlouvám, že jsem Vám sem takhle vlezla.“ Říkám majiteli malých jatek a velkého hospodářství, po tom co jsem si pohladila malé oslíky.      Nevadí, nevadí. Jen se pojďte podívat, jestli Vás to zajímá. My jsme dnesk...

Už je to tady zase, zase mám ten pocit. Zase se mi chce jít na jatka a poprosit jejich zaměstnance aby mi pomohli. Aby mi pomohli ukázat lidem v jakém zasraném hororu mě nutí žít. Vegani jsou prý extrémní. Jsou prý nesmírně otravní a trapní se svými názory na maso a na mléko a prý by fakt neměli lidem nutit svoje přesvědčení. Prý je to věc veganů, jak se chtějí stravovat, ale nemají prý nikomu kecat do toho co jí. Co je to sakra za debilní argumenty a proč kurva teda nedržíte klapačku i Vy? Zapnu rádio - nejlepší svatomartinské husy. Zapnu Facebook - udělám medvídka jenom ze dvou krocanů.  Potkám svojí mámu na náměstí - víš co se letos prodalo v Tescu hus? Sedím s tátou - koupím si králíčky a slepičky abych aspoň ještě jednou v životě zažil, jak chutná slepička, která není na granulích. Sednu si ke stolu a je na něm leták s kusy mrtvvých těl v akci. Jdu do obchodu a můj pohled se nedokáže vyhnout pohledu na narvané mrazáky kusy mrtvých těl. Stojím ve frontě v country lifu a ...

Tracy je po mém boku téměř nakaždém kroku. Večer se ke mě tulí v posteli a často spolu jenom tak bezstarostně běháme po louce nebo na parkovišti mezi auty. Miluji ji z celého svého srdce. Jenže je to fér? Teď ji mají operovat oči a operace bude stát nějakých pár tisíc. Kvůli jídlu pro ní umírají další zvířata a já se ptám, proč? Kdo určil, že Tracy bude žít po mém boku a ostatní živí tvorové budou mít části svých těl v její misce a na talířích lidí po celém světě? Přemýšlím co by se stalo, kdybych Tracy zabila. Kdybych připravila pro svého psa přesně takovou porážku, jaká se provádí prasatům. Ušetřila bych peníze za operaci očí a ještě k tomu bych se docela proslavila. Asi bych pak musela rovnou zabít sebe, ale jako malá jsem si přála být v televizi aspoň přikrytá černým pytlem, to si dodnes pamatuju. Tak by se mi aspoň splnil můj dětský sen. No, škoda, že ten sarkasmus ani není stoprocentní. Někde ve mě je hlásek, který jakoby volal, tenhle život je pro tebe moc těžký, nezvládáš t...

Mezi stále rychleji rostoucí komunitou lidí, jež nekonzumují ani jinak nevyužívají produkty pocházející z "živočišné výroby" pozoruji nepříjemný nešvar.  Velmi mnoho lidí se vyjadřuje zle o dalších lidech. Nadávají jim a utvrzují sebe a ostatní v tom, že lidé jsou to nejhorší co planetu Zemi potkalo. Oddělují lidi od zvířat a zatímco zvířata do jediného milují, přijde mi, že lidi nenávidí. Myslím si že tento pohled je pro planetu Zemi stejně nebezpečný, jako pojídání těl mrtvých zvířat. Oddělovat člověka od zvířat a stavět jej do jiné řady je z mého pohledu hloupé. Lidé jsou zvířaty. Jsme prostě jedním z mnoha a mnoha miliard druhů zvířat, ať se nám to líbí či ne. Nejsme tady pro zvířata stejně tak, jako zvířata tady nejsou pro nás. To že se člověk naučil jak téměř všechny zvířata zlikvidovat a zabít neznamená, že není jedním z nich. Umíme mluvit a ryby umí žít ve vodě, umíme stavět letadla a ptáci umí létat, umíme stavět sídliště a pavouci umí spřádat sítě, umíme vyrábět ...

Je normální že děti nechtějí ve všem poslouchat své rodiče a stejně tak je normální, že dospělý lidé neposlouchají další dospělé. Na tom není nic divného. Dviné ale je, že například takové Google mapy posloucháme na slovo pokaždé když se ocitneme na neznámém místě. Jak to, že Google mapy posloucháme a ostatní lidi ne? Podle mě je to proto, že lidé kolem nás se nám často snažili vnutit, že ta cesta, kterou nám ukazují je jediná a že neexistuje žádná jiná a my jsme se znovu a znovu utvrzovali v tom, že to jde i jinudy. Navíc ti krajně sobečtí lidé náš často s naprostou samozřejmostí poslali úplně na druhou stranu a nám trvalo potom strašně dlouho než sme si to uvědomili a ještě déle, než sme se vrátili zpátky.  Proto prosím pěkně všechny rodiče, pedagogické pracovníky, vychovatele a další lidi pracující s dětmi. Nediktujte jim kudy vede JEJICH cesta, ani Google mapy někdy neznají tu nejlepší. Pokud máte perfektní znalost a víte velmi dobře, že některá z cest, které znáte by mohla ...