Humans

Je to opravdu tak špatné myslet si, že lidé ani zvířata na týhle planetě prostě NEMUSÍ trpět? Že slovo MUSÍ(š,me) NEMUSÍ vůbec existovat? Je opravdu tak idealistické myslet si, že tři dny práce týdně na snu někoho jiného bohatě stačí a že zbylé čtyři dny by měly být věnovány něčemu co nás skutečně baví, co milujeme, pro co jsme nadšeni, co je naší vášní a nebo tomu, abychom něco takového našli?  Je opravdu tak hloupé myslet si, že šéf který nekřičí je špatný šéf? Je opravdu tak blonďaté a trapné myslet si, že i do práce může člověk chodit rád? Je opravdu tak strašně moc divné myslet si, že existuje možnost mít firmu, do které budou chodit lidé jenom když budou chtít (protože budou chtít), kde nebudou ani termíny, ani zpětná kontrola, protože všechno prostě bude? Je opravdu tak utopistická představa, že se trochu zpomalíme, podíváme sami do svého srdce a zjistíme, že není kam chvátat? Je opravdu tak těžké vidět a cítít, že svět bude prosperovat a fungovat tak jak má ...

Podnětem pro experiment The Third Wave který proběhl v roce 1967 v Kalifornii byl údajně dotaz studenta: „Jak je možné že obyčejní Němci prostě akceptovali aktivity nacistického režimu?“, tento dotaz tehdejší učitel historie Ron Jones shledal velmi komplexním, a nedokázal na něj jednoduše odpovědět. Zorganizoval tedy týdenní experiment... V průběhu experimentu se Ron choval autoritativně a velmi rychle studenty spojil v jednu HRDOU skupinu. Vyvrcholením tohoto experimentu bylo shromáždění obrovského počtu studentů v aule kam přišli, aby si poslechli proslov prezidenta Národního hnutí, jehož se dle Ronova tvrzení stali součástí JEN díky svému členství v The Third Wave. V této aule jim namísto proslovu Ron pustil dokument z doby nacistického Německa a velmi důrazně demonstroval, jak moc se podobají tehdejším Němcům už jen tím, že se pro pohodlí, jistotu a falešný pocit nadřazenosti rozhodli vzdát své vlastní svobody, názorů a kritického myšlení. Zdůraznil jim že oni stejně tak j...

Akorát před chvílí jsem odepsala svému bráchovi na strašně ošklivou smsku která byla z mého pohledu plná závisti a nepochopení. S Péťou máme jít bydlet společně do bytu, který stojí 23 000. Na jednu stranu jsem velký sobec, protože chci 10 000 na kauci od svého táty a tento přístup už se mi docela dost příčí, ale na druhou stranu za týden mi končí smlouva a musím se odstěhovat z bytu na Žižkově. Dívala jsem se po garsonkách a všude bych těch 8 000 na kterých jsme se domluvili s Péťou, protože jeho výplata je o něco vyšší dávala stejně. Rozhodla jsem se tedy ještě poprosit tátu o poslední finanční pomoc. Vím že to z mé strany není fér, ale také si myslím, že díky tomu že mi tady v Praze bude dobře mu to budu moct o to dřív vrátit. Bohužel tátovi 23 000 za nájem přijde strašně moc, v Sušici se s takovým nájmem nesetkáte a tak si postěžoval mému bráchovi. Ale nezapoměl si (jak už je u našeho táty zvykem ještě 2 000 přidat...) Brácha bojuje o každou korunu a tak není divu, že jeho...

Pokud nejste schopni užít si tento přítomný okamžik potom můžete přestat pracovat na tvoření jakékoli další "budoucnosti", protože bez ohledu na to na jakém místě budete žít a bez ohledu na lidi kolem vás a okolnosti ve kterých se ocitnete, nedovedete být šťastní. Vždy bude něco za čím budete chtít jít a něco co nebudete mít. Nějaký soused bude vždycky mít hezčí auto a některý z kolegů vždycky hezčí, chytřejší, milejší i schopnější manželku, přítel kamarádky vždycky bude pozornější a kabelka holky co ráno potkáte na ulici bude vždycky modernější. Barák některých sousedů bude vždycky větší, zahrada některého z vašich společných známých vždycky hezčí a život někde jinde s někým jiným, někdy jindy tím pádem vždycky lepší. Blbý je, že toho lepšího nikdy nedosáhnete i kdybyste dřeli od rána do rána na čemkoli jen chcete. Pravé kouzlo života je v tom dokázat ocenit právě každý moment. V každém dni ať je sebehorší hledat záblesk něčeho hezkého, v každém člověku se kterým s...

Klady Moje srdce poskočí radostí vždy, když zjistím, že v tom co se chystám koupit nebo sníst je velké množství tuků Můžu pořád jíst ale nechci, protože mám menší záchvaty žravosti Konečně se můžu dívat na videa kde kopou do zvířat, bijou a podřezávají je, protože vím, že přesně tohle svým chováním zrovna teď a tady měním Zjistila jsem že za meterialismem, drahými hadry, krásnými auty a obdivem lidí na kterých mi nikdy nezáleželo jsou další stavy vědomí, tužeb, přání a potřeb a co víc, právě tahle cesta přinesla to tolik očekávané štěstí, které mi všichni říkali že někde je Krátce na to, co si mě pár lidí odebralo z přátel na facebooku začali další chodit do vegetariánských restaurací Zhubla sem i přesto že sedím 8 hodin denně na zadku v kanclu. Miluju se a poznala sem úžasný lidi, stejně tak jako pitomce a veganský extremisty a tím pádem sem zjistila, že ani s těma muslimama to neni tak horký = otevřela jsem oči a spatřila úplně jiný svět. Zmizel strach a zůstala jen motivace n...

Už jsem tady někdy psala o Novém světě a přiznám se že teď ani přesně nevím co, asi že je to svět plný míru, tolerance, pochopení, lásky, štěstí a tak dál :-) Dneska jsem pochopila, že ten svět vůbec není Nový. On tady vždycky byl. Čekal až si ho všimnu a já sem si vesele žila v tom svém nazývejme ho jak chceme, třeba Starém, ošklivém, nijakém, nebezpečném nevím... Každopádně veselá sem byla jenom na kalbách a při kontaktu s okolním světem. A to bez ohledu že jsem se narodila v roce 1990 uprostřed Evropy... Žila sem tak nějak jako bych ani nežila. Můj život definovali přátelé, známý, rodina, facebook, škola, můj "přítel"... značky určovaly kdo sem a televize, a reklamy určovaly to co chci a to co mě udělá šťastnou... V té době sem nikdy ani na vteřinu netušila že bych nežila, naopak byla sem přesvědčená že žiju mega brutálně hustě... :D Každopádně až nedávno jsem si uvědomila že jsem vždycky toužila mít okolo sebe partu přátel a podvědomě si myslela že sem ji nikdy neměla, p...