Co to meleš vs. Jak to myslíš?

Akorát před chvílí jsem odepsala svému bráchovi na strašně ošklivou smsku která byla z mého pohledu plná závisti a nepochopení. S Péťou máme jít bydlet společně do bytu, který stojí 23 000. Na jednu stranu jsem velký sobec, protože chci 10 000 na kauci od svého táty a tento přístup už se mi docela dost příčí, ale na druhou stranu za týden mi končí smlouva a musím se odstěhovat z bytu na Žižkově. Dívala jsem se po garsonkách a všude bych těch 8 000 na kterých jsme se domluvili s Péťou, protože jeho výplata je o něco vyšší dávala stejně. Rozhodla jsem se tedy ještě poprosit tátu o poslední finanční pomoc. Vím že to z mé strany není fér, ale také si myslím, že díky tomu že mi tady v Praze bude dobře mu to budu moct o to dřív vrátit.

Bohužel tátovi 23 000 za nájem přijde strašně moc, v Sušici se s takovým nájmem nesetkáte a tak si postěžoval mému bráchovi. Ale nezapoměl si (jak už je u našeho táty zvykem ještě 2 000 přidat...) Brácha bojuje o každou korunu a tak není divu, že jeho to také překvapilo. Napsal mi toto:
Ahoj Sister 🙂 jak se daří? Slyšel jsem že dobře, konečně jsem potkal tátu a povídal že se budeš stěhovat do bytu kterej stojí 25000 měsíčně 🙂 moc gratuluju, nedokážu si představit jak moc ses nadrela abys dosáhla společně s Petou takových výdělku... 🙂 jste hustý! No já, sice dřu taky, kazdej den buď 10 nebo 14 hodin ale vzhledem k tomu že jsem zanedbal vzdělání, tak dobře se nemám a tak bych tě chtěl poprosit, když se teď budeš mít tak dobře, jesli by sis nenašla trea o dva tisíce levnější být a neposlala jsi je Vikymu aby měl konečně poradny jídlo a oblečení, pak ještě alento nemusíš to je jen takovej nápad, víš oba jsme proti masovymu chovu dobytka a já ty zmrdy strašně nerad podporuju, ale stejně když chci nakrmit svyho psa musím od nich koupit maso a tak můžou přivést na svět další těle a dal už to znáš... No a pak je tu taky táta, vím moc lásky nám nedal, (moje pozn. ona se nedá dát a tatínku, upřímně občas se budím lítostí nad tím, že až nyní po 25 poprvé začínám vidět jak moc si nás celý život miloval a jak tvrdě za námi stál. Vím že po tom všem co jsi v životě zažil a 90 % z toho byla zřejmě pouze kritika, neexistovala možnost, vidět jiný způsob komunikace než upozorňování na chyby. My jsme Ti za to často řekli tak ošklivá slova až mě z toho mrazí. MILUJU TĚ a vím že stejně tak je to z TVÉ STRANY K NÁM) ale hodně nás podporoval finančně a teď by sám potřeboval pomoc s penězi konkrétně mu chybí jeden měsíční nájem za ten byt aby znovu dobře viděl... Nemohli byjste se tam nastěhovat až za měsíc prosím? Rád bych mu pomohl sám, ale já prostě mám do zářijový výplaty na účtě litr a... No prostě mu nemůžu pomoct tak jak bych chtěl, říkal jsem si že i ty mu máš být za co vděčná stejně jako já... Rozumíš mi že jo?? No a pak poslední věc... Taková ale pro mne vážně důležitá!!! Já jen, víš, myslím že třídit odpad je hrozně dulesity pro naši planetu, naše potomky a všechny živočichy co tu s námi žijí abychom se za pár desetiletí neutopili v odpadcich a doma tridim, no jenomže my v hotelu vyprodukujeme hrozně odpadků mnohem víc než všechny domácnosti celý naší rodiny, ale ředitel nám nechce koupit kontejner na plasty že rej na to už letos nemá... 😞 to už říká druhej rok 😞 a my už jsme za ten rok a půl vyhodili do kontejnerů konciciho na skládce vyhodili dobrou půl tunu možná tunu platu... 😞 víš ty slupky od brambor a kureci skelety, ty shnijou a skládku nebude třeba rozšiřovat, ale ty plasty, no víš co bude když je tam Budem házet ještě několik let že jo?! Tak jsem si rikal, je to jen nápad, jesli hys ještě nevydržela o měsíc dyl než se tam nastwhujete a nekoupili jste nám ho, možná by prage takovejhle charitativní dárek komecne otevřel oči takovymu gigantovi jako je pan Klenor, kterej má firem po světě víc a vsadím boty že ani tam netridi... 😕 ale má miliardy korun, třeba by si ty ostatní kontejnery koupil už sam a ty bys tak tím že měsíc prezijes v o něco levnějším bytě strašně moc pomohla planetě... 🙂 já vím možná si říkáš, že jsem socka, když takhle somruju, ale já myslím že tyhle věci jsou vážně strašně důležitý a váš by to zas tolik nestalo, tak jsem to aspoň musel zkusit 😉 s láskou a nepochopenim tvůj brácha 🙂

Znovu jsem to dočetla jen do poloviny strašně moc to bolí, číst od své vlastní rodiny ještě před tím než mi vůbec přijde první výplata takovéto věci. Namísto gratulace a zprávy ve které by stálo "gratuluju sestřičko, moc ti to přeju, snad mě brzy pozveš na grilovačku..." číst tohle :'(

To jak dlouhá cesta sem byla a kolik dřiny, stresu a hnusu to stálo není relevantní, každý jde nějakou cestou a na každé cestě je nějaký stres, hnus a špína. Jen prostě některé cesty někam vedou a z jiných je potřeba se vrátit o kus zpět, nebo třeba až na začátek, jenomže to nezjistíme když se na konci té první zastavíme a řekneme si tahle cesta byla na hovno a všechny ostatní sou taky a tak tady zůstanu stát a budu čumět do tý velký špinavý zdi, protože těma hovnama zpátky už nejdu. Já sem se vrátila několikrát a určitě se ještě vrátím a jsem za to vděčná, protože mě to poád posouvá dál.

Vím že není fér ještě ve 25 letech žádat svého tátu o peníze, ale vzhledem k tomu, že mi celý život zakazoval při škole pracovat, nemám teď jinou možnost. Jasně že můžu ještě do 30 let bydlet v garsonce s 5ti dalšíma spolubydlícíma za 4 000 měsíčně a kalit 3x tejdně do rána, ale ušetřím jen 4000 a jednu kauci o kterou ho žádám a tak si myslím, že kdyby se mě brácha zeptal, snadno by to pochopil. Jenomže on se nezeptal, rovnou mě odsoudil, rovnou mě zkritizoval, rovnou mě poplival.

Napsala jsem mu, proč si na to všechno o čem píše nejde vydělat sám, že tady v Praze kuchaři berou i 40 -50 000 a to je jen Praha v jiných zemích by bral klidně i dvojnásobek. - Nenapsala jsem mu JAK TO MYSLÍŠ...

Jako další smsku jsem mu napsala toto: Za tu dobu co ziju sama sem pochopila jednu vec. Je mnohem prinosnejsi zeptatat se druheho jak na to misto kde je dosel a peclive jeho slovum naslouchat. Protoze rady, navody, myslenky a nedejboze kritika kterou slycham vzdy kdyz se objevim v susici, bez teto znalosti nepomaha pouze ublizuje.

Odpověď:

Jezisikriste Sister co to placas? 😀 hele já sem zrovna v lese na úpatí svatiku, voní tu pokacena borovice, kapsu mám plnou švestek a bříšku mne hřeje jablíčko který sem cestou vyskubnul že sluneční sauny... 😀 nechme tyhle fylozoficky debaty na jindy 🙂 hezkej den ti preju ahoj 🙂

Co to plácáš sister... To ostatní je super, jsem moc ráda že se má fajn a že i přesto kolik má problémů si užívá krásného dne, ale věta co to plácáš, ta bolí...

Myslím že jí neříká jen můj bráška, slýchám jí i od Péti a dalších lidí kolem sebe a nejen kolem sebe, ale i když jedu třeba mhd, když se někdo nechce bavit o něčem co jinému přijde důležité slyším tuhle větu skoro pokaždé sice v různých modifikacích, ale vždy bolí, podle mě, úplně stejně. Jen někteří lidé jí slýchají až tolik často, že už si to ani neuvědomují a berou jí jako zcela jinou větu "prosím tě přestaň mluvit" a nebo "začni na mě křičet". Myslím že nespočetněkrát v životě jsem to řekla i já a dneska teprve mi došlo jak to nahradit :-)

Tahle věta je u mnohých z nás zažitá. Používáme jí nejen když se nechceme o něčem bavit, ale hlavně i ve chvílích kdy nerozumíme vůbec tomu co ten druhý chce říct a nebo když ten druhý řekne absolutní hloupost, což mi víme, protože už máme víc zkušeností, ale jsme mu je líní nějak opaterně předat.

K tomu aby lidé byli o kousek blíž štěstí je přitom potřeba tak málo... Namísto věty "co to meleš" věta "jak to myslíš" nebo "tomu nerozumím" nebo "nemyslím si že máš pravdu" nebo "teď nemám čas to řešit, připoměň mi to prosím až budeme v klidu rád(a) si to poslechnu..." Zda se to těžké především pokud se jedná o situaci, kterou máme tendenci brát osobně, při které se nám u srdíčka vytvoří takovéto nezvladatelné napětí a mi máme potřebu ublížit zpět, ale stačí troška vůle, pozornosti, zájmu a trpělivosti k tomu abychom se mohli všichni milovat namísto nenávisti a to za ten okamžik sebezapření se TAAAAK stojí... Stejně ve chvíli kdy nám někdo něco říká existuje v našem životě jen a pouze tenhle člověk, jen a pouze tohle sdělení a to že v myšlenkách bloudíme na jiném místě, nebo si vytváříme předsudky a jiné příběhy znamená pouze to, že okrádáme sami sebe o svůj vlastní život...

Můj brácha mi závidí byt do kterého půjdu s Péťou bydlet, namísto toho aby si stáhl kuchařku a učil se luxusní třeba vegansá jídla aby nemusel podporovat ten průmysl o kterém mluví, aby si mohl otevřít jakoukoli restauraci a mít stejný byt, či o mnoho luxusnější barák, strávil ten čas na fb, aby si postěžoval, aby mi ublížil. Myslím že ani nechce slyšet můj příběh, myslím, že pro něho bylo důležité jen abych já věděla jak on se cítí. Což je super, teď se cítíme na hovno dva, ale od té zdi na konci té cesty na které právě stojí ho to nikam neposunulo... Ale... Já jsem se také nezeptala na onu osudovou otázku BRÁŠKO JAK TO MYSLÍŠ? Nedala jsem mu šanci aby mi to vysvětlil, taky jsem ho začala hned vinit z toho, že mi nepřeje a ubližuje. Myslím že se mám ještě hodně co učit :-)

PTAS.

Za tu dobu co ziju sama sem pochopila jednu vec. Je mnohem prinosnejsi zeptatat se druheho jak na to misto kde je dosel a peclive jeho slovum naslouchat. Protoze rady, navody, myslenky a nedejboze kritika kterou slycham vzdy kdyz se objevim v susici, bez teto znalosti nepomaha pouze ublizuje