PŘÍTOMNOST

Pokud nejste schopni užít si tento přítomný okamžik potom můžete přestat pracovat na tvoření jakékoli další "budoucnosti", protože bez ohledu na to na jakém místě budete žít a bez ohledu na lidi kolem vás a okolnosti ve kterých se ocitnete, nedovedete být šťastní. Vždy bude něco za čím budete chtít jít a něco co nebudete mít. Nějaký soused bude vždycky mít hezčí auto a některý z kolegů vždycky hezčí, chytřejší, milejší i schopnější manželku, přítel kamarádky vždycky bude pozornější a kabelka holky co ráno potkáte na ulici bude vždycky modernější. Barák některých sousedů bude vždycky větší, zahrada některého z vašich společných známých vždycky hezčí a život někde jinde s někým jiným, někdy jindy tím pádem vždycky lepší. Blbý je, že toho lepšího nikdy nedosáhnete i kdybyste dřeli od rána do rána na čemkoli jen chcete. Pravé kouzlo života je v tom dokázat ocenit právě každý moment. V každém dni ať je sebehorší hledat záblesk něčeho hezkého, v každém člověku se kterým se setkáte ať je sebenepříjemnější hledat propojení, vnímat každý jeden krok či ujetý kilometr a především své blízké nepřestávat oceňovat za to jací jsou a přestat jim i sobě vyprávět o tom co jim "chybí".
Život ať už za deset let bude jakýkoli teď a tady je přesně takovýhle. A pokud se vám chce brečet brečte, pokud se chcete milovat milujte se, pokud chcete křičet na svého šéfa, rodiče a nebo se vysrat na školu užijte si předtím hledání toho kam půjdete, až tak učiníte, pokud se chcete vykašlat na svýho partnera, tak předtím než si to užijete s někým jiným sedněte si a užijte si chvilku sami ze sebou doporučuji MINIMÁLNÍ lhůtu tři týdny... :-D To jak oceňujeme lidi dnes, to jak si jich vážíme a to kolik energie a skutečné psychické a mentální přítomnosti do fyzické přítomnosti s nimi investujeme určuje to, nakolik tady  oni budou zítra pro nás. Život se neděje mimo nás, život se děje v nás. To jak umíme žít dnes určuje to, jak budeme žít zítra.

Obrázek: https://cz.pinterest.com/shashu1079/words-worth-repeating/

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Opuštění

Obrázek
Když jsem jako malá každý víkend vyrážela ke koním, myslela jsem si, že je miluju celým svým srdcem. Jako každé dítě jsem si i já ve stáji kam jsem jezdila našla svého nejlepšího kamaráda se kterým jsem si vytvořila silné pouto. Jmenoval se Vojta. Byl to dostihový kůň, kterému bylo stejně let, jako bylo mě. Dostihovou kariéru měl už za sebou a v turistické stáji, sloužil pro pobavení turistům.  Neviděla jsem to. Brala jsem tu stáj jako ráj na zemi. Bylo tam všechno co jsem milovala a Vojta mě zanedlouho vítal zaržáním když jsem přišla do stáje.  Vojtova nejlepší kamarádka byla Beta. Beta byla typickou představitelkou turistické stáje. Byla to ta nejhodnější kobylka, jakou si dovedete představit. Když jí na záda šplhali začátečníci lačnící po pohledu z koňského hřbetu, měli často více než sto kilogramů. Ona se přesto nikdy ani nepohnula. Její hřbet se vždy prohnul o několik centimetrů, zatímco její oči nepatrně zamrkaly. Beta byla nejvytíženější kůň ve stáji. Kdykoli přišel něj...
Další informace

Jsou to spíš nádory než kuřata

Obrázek
Jsou to spíš nádory, než kuřata, zní slova pána, který mě se svou ženou velkoryse vítá ve své drůbežárně. Všechno to začalo zhruba před měsícem, kdy jsem cestou z Prahy na Šumavu předjížděla na dálnici nákladní auto sloužící pro převoz živých zvířat. Měla jsem ten den čas. Smutek a zoufalý pocit mě motivovaly k tomu abych za ním jela. Asi po 45 minutách jsem přijela před velká jatka. Byl večer, ale dveře do provozovny byly stále otevřené. Velká kaluž krve u vstupu byla výmluvnou známkou toho, co se tady ještě před chvílí odehrávalo. Slíbila jsem si, že se sem vrátím. Když jsem se včera vydala na cestu, projížděla jsem ještě vesničkou, ve které byl ukazatel na jiná jatka. Rozhodla jsem se zastavit i tam:  „Dobrý den, já se omlouvám, že jsem Vám sem takhle vlezla.“ Říkám majiteli malých jatek a velkého hospodářství, po tom co jsem si pohladila malé oslíky.      Nevadí, nevadí. Jen se pojďte podívat, jestli Vás to zajímá. My jsme dnesk...
Další informace

Co kdybych zabila svého psa?

Obrázek
Tracy je po mém boku téměř nakaždém kroku. Večer se ke mě tulí v posteli a často spolu jenom tak bezstarostně běháme po louce nebo na parkovišti mezi auty. Miluji ji z celého svého srdce. Jenže je to fér? Teď ji mají operovat oči a operace bude stát nějakých pár tisíc. Kvůli jídlu pro ní umírají další zvířata a já se ptám, proč? Kdo určil, že Tracy bude žít po mém boku a ostatní živí tvorové budou mít části svých těl v její misce a na talířích lidí po celém světě? Přemýšlím co by se stalo, kdybych Tracy zabila. Kdybych připravila pro svého psa přesně takovou porážku, jaká se provádí prasatům. Ušetřila bych peníze za operaci očí a ještě k tomu bych se docela proslavila. Asi bych pak musela rovnou zabít sebe, ale jako malá jsem si přála být v televizi aspoň přikrytá černým pytlem, to si dodnes pamatuju. Tak by se mi aspoň splnil můj dětský sen. No, škoda, že ten sarkasmus ani není stoprocentní. Někde ve mě je hlásek, který jakoby volal, tenhle život je pro tebe moc těžký, nezvládáš t...
Další informace