Z říše pohádek: O maltézských psíčkách

Žila byla jednou jedna psí rodinka, ta rodinka se rozhodla že bude vydělávat na tom, že bude chovat psy. Rozhodla se tak ptoto, že psy měla tuze ráda. A jak už to tak u některých lidí bývá, když něco mají rádi, chtějí to ovládat, vlastnit, manipulovat, mít pod kontrolou, využít pro svůj vlastní prospěch, protože když už to mají rádi, přeci z toho taky musí něco mít že jo.

No a v takové jedné rodince přišlo na svět nádherné úplně prťavounké štěňátko. Narodilo se společně s několika sourozenci, ale ti byli příliš slabí na to aby přežili. Členy lidské rodiny to bolelo, měli totiž ta štěňátka rádi všecky, jenomže v lidském světě není na smutek moc času, takže ani jejich bolest netrvala dlouho. Když bylo jedinému štěňátku, které přežilo přesně osm týdnů přijela si pro něho autem úplně jiná rodina. Zaplatili pět tisíc korun a odváželi si štěňátko pryč.

Štěňátko i jeho maminka byli moc smutní, nevěděli co si mají počít úplně sami a štěňátko navíc v prostředí kde nepoznávalo vůbec nic, kde ani jedna vůně nebyla vůní, která by mu cokoli připomínala. Štěňátko i jeho maminka moc a moc plakali a když v noci, nebo spíš nad ránem úplným vysílením usnuli zdál se jim sen...

Sešli se společně na zahrádce a dohodli si plán. Maminka řekla štěńátku, hned jak ráno půjdeš někam kde to bude možné utíkej na to šedivé po čem jezdí auta. Já sice nevím kde jseš, ale půjdu po tom a věřím, že se někde společně setkáme.

Štěňátko udělalo jak maminka ve snu říkala a hned jak ucítilo chladnou půdu pod nohama dalo se do útěku, auta poznalo už na dálku, dělala hluk a smrděla takže vědělo kterým směrem utíkat. Utíkalo jak nejrychleji dovedlo a nic nedbalo té dospělé zlé ženy která křičela nějaké nesmyly jako "počkej až tě chytnu já ti ukážu, ty dostaneš a podobně". Štěňátku se podařilo doběhnout až na tu šedivou širokou cestu a auta začala nesnesitelně houkat a pískat a skřípat a vydávat další hrozivé zvuky. Štěňátko se opatrně přikrčilo k zemi a čekalo až ty nesnesitelné zvuky skončí. Jenomže hned jak se tak stalo přiskočila ta velká zlá ženská a mačkala štěňátko div ho neudusila. Křičela při tom na něho moc hrozivě a štěňátko vědělo, že je zle.

Ihned na druhou procházku dostalo kolem krku provaz, který nepříjemně škrtil, pokaždé když se pokusilo popoběhnout. Štěňátko se ten provaz snažilo ze všech sil ze sebe dostat, vykroutit se z něj, překousat ho, přetrhnout, ale marně. Bylo ztracené.

Nevědělo co si počít a tak pomalu rezignovalo a začalo dělat co nejméně pohybů tak, aby ho ten provaz alespoň tolik neškstil. Dny plynuly a plynuly a štěňátko znalo jen krátkou procházku kolem panelových staveb a těch pár místností doma, nic víc. Žádnou radost nemělo, mezi psy na provazech  si moc kamarádů neudělalo, protože vždycky když se zeptalo, jestli jim ten provaz nevadí odpověděli, že je to hloupá otázka, proč by jim to mělo vadit, jsou přeci psi, jsou k tomu stvoření. Naopak, snažili se štěňátku namluvit, že má na svůj provaz být hrdé. Ale štěňátko to slyšet něchtělo, raději s těmi hloupými psy přestalo mluvit. Jednoho dne ale zahlédlo nedaleko takového strašně špinavého bílého, tedy od špíny spíš šedivého psa, který vypadal že provaz nemá a že je na jejich sídlišti úplně sám. Něco mu říkalo že tohohle psa musí oslovit, že ho musí očichat, že si s ním musí promluvit a tak začalo skákat, štěkat, škrábat, kousat, skučet, kňučet, drápat, vískat, jen aby na sebe upoutalo pozornost. A... Zabralo to, ten psík bez provazu se k nim rozběhl. Jen co se dostal trochu blíže štěňátko poznalo svou maminku a radostí se počůralo. Jen co k nim maminka doběhla už už ta zlá velká paní, panička štěňátka začala dupat a prskat a křičet "táhni odtud ty špinavý čokle, tady nemáš co dělat ty zablešená zrůdo, můj malej ňufík se s takovým zablešencem rozhodně kamarádit nebude!!!" Ale oni mezitím stihli pochopit úplně vše. Maminka počká do doby, než štěňátko vymyslí plán jak utéct z provazu.

Štěňátko v noci samým rozčilením nespalo, přemýšlelo a přemýšlelo jak se toho debilního provazu zbavit, nic ho nenapadalo až do doby, než narazilo na notebook, který ležel na zemi. Štěňátko vědělo že ta tlustoprdka, co ho chce vlastnit umí na tom notebooku najít třeba jaký je dobrý jídlo, když štěňátko odmítá jíst a tak ho napadlo, že by tam třeba mohlo najít i jak se zbavit toho provazu. Opatrně tedy naťukalo písmena "j a k r o z b í t v o d í t k o" a hned si podle toho našlo návod na youtube jak na to. Bylo vyhráno. Štěňátko vyšroubovalo šroubek a už jen netrpělivě čekalo na ráno. Když ta tlustoprdka nechutná  co měla ještě mastnou hubu  od mrtvoly, kterou právě posnídala vzala do ruky vodítko, rozpadlo se na několik částí. Bože jak ta nadávala. Ale nebylo nic na plat, musela zpátky do práce na svojí tradiční osmi hodinovou šichtu, a tak se rozhodla že vezme psíka bez vodítka. Jen co vyrazili vzalo štěňátko nohy na ramen, pelášilo co mu jeho maličké nožky stačily. Maminka, která čekala opodál se k němu přidala a to jim dodalo ještě mnohem více energie. Utíkaly a utíkaly dokud jim nedošel dech.

Když se konečně zastavily a dosytosti umazlily. Stanovily si plán. Půjdou do lesů co nejhlouběji do lesů, spíš do hor, někam kde je těch debilních dvounožců co nejmíň, někam, kde jim nebude hrozit, že je někdo připne na provaz aby je mohl mít rád. Věděli že to nebude jednoduché, že je čeká spousta a spousta trápení a práce než přijdou na to jak nemít hlad, jak se nesoužit zimou, jak se ubránit před hladovými predátory, ale veděly, že tohle všechno a to si byly vědomé i toho, že se mohou jednou klidně dívat i na to jak jednoho nebo druhého predátor žere, ale obě dv moc dobře věděly že i to je milionkrát lepší než strávit zbytek svého života na provaze těch pojídačů vařených a průmyslově zpracovávaných mrtvol. Rozhodli se že na vzdory všem hrozbám a rizikům a obavám a strachům chtějí mít své životy jen a jen ve svých rukách. Ale to nebylo vše. Měly společně vyšší cíl. Společně se pokusí založit úplně novou rodinu divokých maltézských psíků. Najdou si partnera, nechají se oplodnit a své děti přivedou na svět v lese. Budou je sice milovat, ale nebudou je ovládat. Když jejich děti budou chtít porušit jejich tradici rodiny maltézských psíků a křížit se s liškami, ony dvě se s radostí budou na to dívat a pokud z jejich krve maltézských psíků nezbyde jediná jedna kapka, potom to nebude žádná škoda, alespoň bude jasné, že éra provazů je dočista pryč. :-)