Umění úspěchu

Být úspěšným v práci i ve společnosti není o tom, že se to stane. Je to proces srovnatelný s cestou k úspěchu v jakémkoli sportu. Ve chvíli, kdy člověk chce umět skákat přes překážky na koni, má dvě možnosti. Jít do komerční jízdárny, zaplatit nemalé množství peněz za rychlokurz při kterém sotva stihne zjistit jaký je rozdíl mezi hřívou a ocasem ale má jistotu, že ho za pár hodin pustí na jeho první překážku, na které si s velmi velkou pravděpodobností namele kokos a často s velkou pravděpodobností nakonec začne svému okolí vyprávět o tom jak mají v té které jízdárně strašné trenéry i koně a že by to tam měli zavřít. A nebo -  jít do jízdárny kde je chovatel, který pro koně žije srdcem a říci - chtěl bych poznat koně a někdy bych snad chtěl i umět pořádně jezdit.

Pak může  začít předávání zkušeností, znalostí a dovedností. Chovatel zpočátku ukáže jak koně vodit, jak ho čistit, jak jej osedlat i jak k němu přistupovat. Člověku, který se bude chtít učit potom postačí vnímat, důvěřovat, naslouchat, ale i poslouchat. To čtvrté slovo je náročné hlavně pro ego, a ve chvíli kdy se ego brání poslouchání příkazů nějakého vidláka a ještě k tomu dostane od koně nakopáno a od vidláka vynadáno že udělalo chybu, bude se chtít vzdát. To však ještě není ta nejkrizovější situace. Za nejkrizovější fázi procesu učení se úspěchu považuji fázi druhou, nazvěme ji orientovací. A když už máme nazvanou druhou říkejme té první třeba krizová. Po překlenutí krizové fáze, kdy si člověk myslí, že na to nemá, že si špatně vybral, že mu chybí talent a že jezdectví prostě "není pro něj" se většina z nás zorientuje. Začne nám všechno jít a začne být do jisté míry samostatní, nebo alespoň schopni plnit samostatně to, co nám dříve přišlo "nezvládnutelné". Začneme se mílovými kroky posouvat dopředu a najednou přestane být ten "moudrý vidlák" potřeba. Tahle fáze je podle mého názoru zabiják úspěchu. V této fázi podle mě nejvíce lidí končí, zastavují svůj růst a později se právě proto ztrácí. V této fázi totiž dochází ke zlomu - člověk který nevěděl nic, najednou vidí, že jeho učitel dělá chyby. Zprvu je moc rád, že na to může upozornit, ale když nedojde k adekvátní reakci ve formě "ano ano šéfe, máš pravdu", člověk má tendenci svého učitele odsoudit, pomluvit, všechno co najednou vidí mu vyčíst, vynadat mu a hlavně rychle utýct konečně se osvobodit od toho věčného "poučování". Protože v téhle fázi má člověk pocit, že už všechno umí, že není třeba se dál učit a hlavně že jeho cesta je ta nejlepší a že jeho způsoby jsou ty nejdokonalejší. V této fázi člověk na úspěch ještě zdaleka není připravený. Ještě nepochopil umění úspěchu. 

V této fázi je potřeba umlčet své ego, akceptovat, že školitel není dokonalý, stejně tak jako to, že my ještě zdaleka neumíme všechno a nejsme nejlepší a nalézt cestu jak na chybách společně pracovat, spřátelit se se svým školitelem a společně se vyhoupnout do sedla a užít si vzájemný úspěch. Protože ať chceme nebo ne dříve či později přijde pád, přijde situace se kterou sme se ještě nesetkali a bude potřeba si o tom s někým alespoň popovídat. Také ještě přijde  mnoho a mnoho nepříjemných situací a miliony chyb. Abychom však měli srdce volné pro lásku musíme mít někoho kdo nás podrží, kdo nám pomůže, komu věříme, kdo nás pochopí a kdo jiný to může být, než ten kdo nás tohle všechno naučil? Kdo jiný bude mít větší radost z toho že mu to na překážkách nandáme než ten jehož je to dílo, než ten kdo i do nás vložil kus svého srdce???

Pokud vám to připomíná i fázi dospívání, kdy dítě odosoudí své rodiče, zavrhne je i jejich metody výchovy a někdy odsoudí je samotné, potom se nepletete, protože i umění milovat své rodiče patří k umění úspěchu. 

Pokud dokážeme projít fází krizovou i fázi orieorientovací a ustát záplavy úspěchu a štěstí vystřídané chmury a pocity beznaděje, potom časem za námi možná přijde člověk a řekne - "chtěl bych se naučit jezdit"... 

Této fázi říkám fáze vítězná. Fáze úspěchu. Svoboda, rozhodovací kompetence, zdravé sebevědomí a vnitřní štěstí, které nás nepřestává naplňovat, jelikož jsme dosáhli něčeho čemuž jsme obětovali svou hrdost, něčeho co zabilo naše ego, dosáhli jsem úspěchu a nikomu jsme neublížili. Navíc ale máme někoho, kdo naše pocity ZNÁ, kdo VÍ co to pro nás ZNAMENÁ... 

Krizovou fázi je těžké překonat, kvůli pocitu že "to nejde" orientovací fázi je těžší překonat kvůli pocitu že "jsem nejlepší". Obě ale lze překonat a stojí to za to. V první fázi je potřeba pouze nepřestat, vytrvat, učit se a zvedat když spadneme a všechno nás bolí. V druhé fázi musíme ještě k tomu připustit, že v každém obrazu, který si děláme o jiných je kus nás samotných. Pokud se s tímhle naučíme pracovat naučíme se zároveň umění úspěchu. 

To samé se děje v jakékoli jiné práci. Nejprve je nutné respektovat šéfy a to i ve chvíli kdy už díky online kurzům víme víc než oni. Neumíme spousty dalších věcí, které oni ano. Když budeme společně s tím "neschopným šéfem" pracovat až do chvíle kdy opravdu nebude jediná možná věc kterou by nám mohl nabídnout, teprve ve chvíli kdy mu bez ohledu na vše "zlé" co nám kdy řekl a způsobil budeme schopni ze srdce podat ruku a poděkovat za vše co vás naučil nastane teprve ten správný čas říci - jsem připraven opustit fázi orientovací a vstoupit do fáze vítězné do fáze, kdy budeme doopravdy umět být úspěšnými. 

Já sama jsem fází orientovací prošla za svůj život mnohokrát a nikdy jsem jí nedokázala úspěšně překonat. Ve fázi orientovací člověk získá pocit že je nekonečně moudrý. Všichni dělají věci špatně a hlavně docenti a doktoři a odborníci, kteří se v praxi pohybují dlouhá léta, ti dělají práci nejhůř. A vy nemáte chuť se s nimi o ničem bavit, protože sou "úplně blbý" a neschopní, protože nevidí to, co je tak jasný...

Poprvé v životě jsem se s touto fází snad úspěšně poprala nyní. Kdy jsem překonala odpor z dodělávání školy a začínám si znovu vážit práce akademických pracovníků. Namísto toho co dělají špatně začínám znovu vidět kolik moc toho umějí a hloubka mého vnímání je značně rozsáhlejší. 

Uspět tedy neznamená něco se naučit, to je ta poslední fáze. Uspět znamená především získání lásky a pocitu souznění s tím, co se naučíme a s tím co získáváme. Úspěch znamená naslouchání, porozumění, pochopení, respektování, toleranci, uznání, schopnost překonat fázi "orientovací" a schopnost KOMUNIKACE. 

Rozhodně není chybou něco neumět, chybou  je nezkusit to co nás láká, vzdát se a nebo si chybu vůbec nepřipustit. 

Nikdy se nedá začít zprostředka, vždycky se musí začít od začátku. Já sem třeba jako malá nedala krizovou fázi na hodinách matematiky, jsem tak dodnes v tomhle oboru klidně řeknu ve srovnání s mými kolegy negramotná. Nevnímám to však jako ostudu, beru to jako fakt a ve chvíli kdy bude čas, poprosím o doučování klidně žáka páté třídy, protože nevidím jediný důvod, proč bych se nemohla matiku naučit ve 25 stejně jako nevidím důvod proč by se lidé v šedesáti nemohli začít učit podnikat v online marketingu... :-)