Z deníčku pokrytce 1

Ve chvíli kdy se z egoisty pomalu ale jistě stává altruista, tak to občas dost bolí. Mě jako mega egoistce bylo u prdele úplně všechno, a úplně všichni, myslela sem si že mě všichni milujou i když to tak vůbec nebylo. Snažila sem se dělat co nejmíň a vytěžit z toho co nejvíc. Jedním slovem pohodička...? Jako altruistka mám zájem o všechny a o všechno hodně lidí mě má skutečně rádo a já si jich skutečně vážím, zároveň ale vím, že to ještě není všechno na čem opravdu záleží, alespoň ne v tuhle chvíli, ve chvíli kdy mám všechny ty informace, kdy vím jak snadné je přestat zabíjet jen pro vlastní chuť a tradici... Dávno jsem si myslela, že co se týká mého nejbližšího okolí všichni už si zvykli, že se vydávám tímhle směrem, bohužel ale stačí chvíle pobytu na venkově a je všechno zase ve starých kolejích.

Jsem ale ráda že se to děje, že můžu tohle ještě cítit a že to dokážu popsat. Při dnešní konverzaci jsem cítila jak moc nepochopení na mě ve světě ještě čeká a jak moc síly budu potřebovat na to abych tím vším prošla. Veganství. To tabu, jež se nesmí vyslovit. Netvrdím že jsem veganka, protože kdybych to tvrdila ukamenujou mě rovnou a to jak vegani, tak nevegani, protože veganství přeci znamená NESMÍŠ nic co je živočišného původu. Pro mnohé vegany to znamená že, jakmile se toho jenom dotkneš zemřeš strašlivou smrtí a stihne Tě boží trest. Bez ohledu na to, že rozhodnutí nejíst živočišné produkty je jen Tvá vlastní vůle a to, jak rychle se dostaneš do fáze kdy pro Tebe bude přirozené nepotřebovat absolutně nic co pochází ze zneužívaného zvířete je jen a pouze Tvé rozhodnutí, zmínkou slova VEGANSTVÍ říkáš všem - suďte mě, dávám vám právo radit mi a poučovat, protože jsem nesvéprávná členka sekty, kterou zmanipulovali a která potřebuje pomoci.

Za mě je ale slovo VEGANSTVÍ pouhou pomůckou, která velmi důležité informace, hodnoty a principy dokáže předat ve velmi efektivní podobě. Jediným slovem dokáži říct - miluji, respektuji, soucítím i odpouštím. Neříkám JSEM VEGAN říkám jsem člověk, který pochopil, že nemusí zabíjet ani zneužívat osotatní tvory aby přežil, proto souhlasím s ideou, kterou lze definovat jako veganství. Bohužel většinová společnost si myslí, že když tohle slovo používám, stávám se někým jiným, někým zapovězeným, někým kdo MUSÍ dodržovat pravidla, která někdo jiný nadiktoval...

No a když už si někdy myslím, že pochopili, přijdou ta DOMÁCÍ prasátka a kuřátka mající šťastný život, zvířátka, která se narodila ABYCHOM JE SNĚDLI, JINAK BY NEŽILA... Někdy mi to je jedno, někdy mi to nerozhodí, někdy si umim nic nepředstavovat, jenže pak sou dny kdy mam všeho tolik, že si připadám, že musím skočit pod vlak (práce, bydlení, škola...) a přijde někdo takhle moudrý a vypráví, jak to kuřátko v klidu venku zobalo, jak své chovatele mělo moc rádo, jak jim VĚŘILO do poslední chvíle, než jim ZAKROTUTILI KRKEM... a Ty vidíš to kuře, to MÍRUMILOVNĚ ZASTŘELENÝ prase, tu krávu ty miliony všech těch zvířat a každé slovo Tě tak moc bolí. Ale víš že se nesmíš začít hádat, protože to nikam nevede a tak sedíš a posloucháš a snažíš se usmívat a modlíš se ať už to konečně skončí a když naznačíš, že bys ráda tohle téma přeskočila přijde jedna z těch skvělých třešniček - jasně, takže já to toleruju, že SEŠ VEGAN, ale když se o tom chci s tebou bavit já, tak to ne to je špatně. Hlavně nezlob se prosím Tě na mě ale jak Tě můžu brát vážně když jednou to jíš a pak se o tom zas nechceš ani bavit. Rozumíš co tím chci říct že jo? A Ty tý poslední větě rozumíš a víš že tu vysvětlit můžeš a tak začneš - já vím, že sem si před měsícem dala klobásu, protože sem celej život naučená jíst maso, mám v sobě hluboce vypěstovanej návyk, když je léto tak mám strašně silnou asociaci a snažím se to překonat, k tomu sem si jí ale prostě potřebovala ještě párkrát dát a bylo to dobře, protože teď už když sem si naposledy koupila párek v rohlíku, chtělo se mi z toho zvracet a v hlavě mi běžely všechny ty obrázky... Jenomže vidíš jak Tě ten druhej neposlouchá, jak se směje.

BUM BUM BUM. Všechno špatně. Domácí kuřátka která přišla za člověkem  s důvěrou - bolest číslo jedna (napadá Tě mnoho argumentů, jedním z nich je "a psovi bys taky takhle zakroutil krkem kdyby k tobě přišel s důvěrou o které mluvíš?" ale potom to rači ani neřekneš, protože ty reakce už tak dobře znáš. Zmíníš něco o volbě o možnostech, které 21. století nabízí, ale vidíš že Ti nerozumí - bolest číslo 2. a to že sis dala tu klobásu znamená že si stejnej vrah jako všichni ostatní - bolest číslo 3. a to všechno během ani ne půl hodinový konverzaci. Zvedneš se omluvíš se že se potřebuješ vyčůrat a sesypeš se na hajzlu, protože už prostě nevíš jak dál... Normálně bys zavolala kámošce, ale nemáš žádnou, která by to pochopila a těch pár veganů co znáš by zas s velkou pravděpodobností nepochopilo Tvojí chuť na párek a hlavně tvůj kluk by už vůbec nepochopil proč si jdeš v deset večer povídat s kámošem ze sekty. A tak se zvedneš utíráš slzy, zvedáš hlavu, jdeš zpátky ke stolu a smíříš se s tím, že dnešní večer přežiješ, ne prožiješ. Neříkáš nic, protože víš že nemáš nárok na to si stěžovat protože seš VEGAN a vlastně nejseš VEGAN a právě proto nemáš právo na pochopení a musíš snést všechny nadávky a blbý kecy a smát se, protože když už jednou máš soucit se zvířatama a vidíš v každém kousku šunky ten strašný příběh zasložíš si ještě pořádně naložit další dávku argumentů o tom proč jseš špatný člověk a o tom, že všem nutíš Ty svý názory a o tom že se málo směješ a o tom, že se z tebe stane fanatik. A když už chceš abysme tolerovali, že nejíš maso, budeš s náma sdílet naše rozhořčení nad tím, že ho nejíš, protože my trpíme když musíme přemýšlet o tom, proč ho nejíš.

Občas přemejšlíš že se zastřelíš, ale pak se usměješ a sám sobě řekneš, že to všechno zvládneš, že k tomu nikoho nepotřebuješ a že tohle všechno je jenom jeden den z mnoha ve tvém životě a že být altruistou je mnohem více než být ignorantským egoistou a kdybys to náhodou fakt nedala, tak že se egoistou můžeš vždycky znova stát a zase ti bude všechno u prdele a všechno bude prdel... Ale zatím to nechceš, protože, vědomí, že kvůli Tobě nezemře zítra žádný živý tvor a že už se dál nepodílíš na tom nechutnym tradičnim svinstvu, to Tě drží nad vodou a dává spoustu sil nevzdávat to sám ze sebou :-)