Humans

To, že něčemu nerozumíte ještě neznamená, že je to nesprávné Není tolik důležité druhé varovat před tím aby se dopouštěli chyb, mnohem důležitější je neotáčet se zády, když přijde jejich následek. Děláním chyb člověk totiž roste, vyvíjí se a jde vpřed. Nezahanbuj a neobviňuj, informuj a vysvětluj (James Aspey) Ti kdo mají výsadu vědět, mají povinnost konat (A. Einstein) Ti jemž vaše přítomnost přijde všední si nezaslouží abyste jim věnovali svůj čas. Ani jedna jediná vteřina vašeho života není všední jistotou jež by někdo směl brát za zaručenou. Přemýšlej skrz srdce a přítomný pocit, ne skrz mysl ostatních lidí. ( Think through your inside, not through other people minds ) To že někdo dělá méně chyb než vy neznamená že je lepší, ale že už jich před vámi stihl udělat mnohem víc Není třeba se bát že někdo jiný bude lepší, úspěšnější, nebo bohatší. Je třeba pochopit že jen dohromady lze dosáhnout harmonie, štěstí a dokonalosti.  Pocit že všechny rostliny a živočichové jsou n...

Holky mají být krásné, poddajné, chápavé, pečovatelské, tiché. Hlavně ať nejsou přehnaně chytré a nebo nedejbože aby si myslely, že jejich názor je správný. Vždycky je potřeba jim dokázat, kdo je pánem a kdo situaci šéfuje. - Názor, který jsem se dočetla. No chlapovi musíš nechat pocit že všechno je jeho nápad, oni to potřebují, jsou takový - názor některých mých známých. Díky asi bohu, nebo sobě, nebo nevim komu, ale dostala sem se přes docela dost trnitou a nechutnou cestu k lidem, kteří tenhle názor celý svůj život pokládají za pravěký a dávno překonaný. Těch lidí už je mega, jenom je prostě težký pro lidi z nižší střední společenský třídy se k nim dostat. To jak se to podařilo mě je hodně dlouhej a často dost děsivej příběh, ale podařilo se mi to a konečně už vidím, jak strašně jednoduché je říct těm dementům co si myslej že holka = kozy a chlap = penis a svaly,  navždy sbohem. Stojí to hodně času, dřiny, vytrvalosti, úsilí, ale není to tak strašné jak to zní, je to mn...

Včera když jsem šla na metro, šla naproti mně rodinka s takovým tlustým chlapečkem, kterému mohlo být tak 12 let a maminka ho vedla za ruku. Asi před třemi měsíci jsem byla na jedné akci, kam maminka přivedla zhruba stejně starou dceru a oblékala jí kalhoty. Když sem pracovala v offparku, chodili tam rodiče, kteří diktovali svým dětem kam a jak mají dát nohu, ruku a kde a jak se mají chytnout. Tito rodiče by pro své děti zemřeli, dýchali by za ně a nepochybuji o tom, že je neskonale milují. Zlo které jim však nevědomě působí je tak velké, že mě vždy bolí srdce, když nějakou takovou rodinu vidím (a málo jich není). Umělá závislost, kterou tito rodiče někdy i záměrně pěstují ve svých dětech aby je mohli ovládat je pro tyto děti jedem, který jim znemožňuje osamostatnit se, naučit se rozhodovat, učí je spoléhat se na někoho zvenčí místo na sebe a vkonečném důsledku jim bere to nejdůležitější - svobodu. Je samozřejmě složitější, časově i energeticky náročnější nechat dítě něco desetkrát ...

Jak snadná otázka, pomyslí si každý, jenomže ve chvíli kdy naše odpověď bez jediného zamyšlení zní "jasně" potom s největší pravděpodobností patříme do kategorie lidí, kteří to neumí. Přítomnost znamená každá jedna vteřina dělání všeho s naprosto uceleným vědomím a plným soustředěním. S naprosto dokonale uspořádanou myslí. Při čtení otázky znamená hlubokou koncentraci, zájem a vědomí o pocitech, které v nás daná otázka vyvolává. Být přítomný v okamžiku neznamená někde být a "užívat si to" znamená to být v dokonale uspořádané mysli, která je propojená s celým naším tělem. Být tady a teď přesně v tuhle chvíli znamená nečíst tento článek, protože při jeho čtení většina z nás zapomíná, že má nohy, ruce, že dýchá a vstupuje pouze do jedné z mnoha částí našeho bytí. Do naší neuspořádané mysli. Naše mysl navíc neumí být ani pořádně přítomná. Naše mysl je pouze to, co jí řekne okolí, nebo naše minulá zkušenost. Naše mysl je často náš pán, který nás zcela ovládá. Jen se...

Jedna má kamarádka, se kterou se znám ještě ze své nejpankovější životní éry (prváku mé první střední školy) žije v kousíček za Prahou a s ní jako s jedinou se scházíme docela pravidelně. Je to úžasný člověk, který je celý život na všechny ve svém okolí tak strašně hodný, že sem jí v minulosti vůbec nedokázala chápat.  Už první rok kdy jsme spolu chodily ven (bylo nám 15) jí celá naše parta moc nerozuměla, protože Markétka byla často vážná a neměla všechno tak u píči jako my. Naopak rozdávala se pro ostatní. Často jí to dost vyčerpalo a to my jsme fakt moc neznali, takže sme jí logicky nedokázali pochopit. Markétka byla vždycky hodná i na lidi, kteří to absolutně nedokázali ocenit a tak se někdy stalo že najednou už neměla sílu, protože nebyl nikdo kdo by se rozdával pro ní, nikdo kdo by její dobro viděl a tak to občas na všechny vykřičela a my jsme se tomu potom smáli, protože jsme nechápali „co hrotí“. Po úspěšné maturitě začala studovat vysokou školu a pokaždé když sme se...

Často se nám v životě stane že nám někdo nevěří, že nás někdo podceňuje, že nám někdo nenaslouchá; nic z toho nevadí, pokud věříme sami sobě a víme že se nad tím můžeme pousmát a udělat to stejně ať už je to cokoli. Špatné, bolestivé a nebezpečné jsou ale chvíle, kdy vedle nás stojí někdo kdo nám říká "mě můžeš věřit, já mám s tímhle zkušenosti, tohle sem zažil/a a nebo na mě se můžeš spolehnout, já jsem tady pro tebe" ty nejnebezpečnější věty, jež ve chvílích kdy je vyslovíme a nemyslíme vážně mohou zranit a zasadit v člověku semínko zla.  Buďme opatrní při navazování důvěrných vztahů a ještě opatrnější jako rodiče našich dětí, či jako dospělí mající vliv na důvěřivé děti. Buďme si vědomi síly slova a obrovské škody, které může napáchat slib že budete naslouchat a rozumět člověku, na němž vám ve vašem srdci nezbývá místo.  Žádné zlo si na tento svět nepřinášíme ve chvíli kdy se narodíme. Úplně v šechno přichází z venku. Nedůvěra je založena na nepochopení a nedosta...

otroctví, války, školní docházka, volební právo žen, homosexualita... no s velkou pravděpodobností jednou skutečně byla doba, kdy chtít tohle změnit znamenalo mnohem větší riziko, než nepochopení, pohrdavý pohled, nebo pár nadávek. I přesto tohle pro nás, kdo žijeme v evropě, naši předci vydobyli a rozhodně to nebyla chyba. Navzdory tomu že tohle všichni víme, se stále setkáváme s dogmaty jako je "odsouzení každé civilizace k zániku" :D Lidé kteří tohle tvrdí, mají na mysli evropany a bojí se často asiatů, muslimů, černochů a nově se podařilo vytvořit další úžasnou kategorii "uprchlíků". Dalším super dogmatem je - "vždycky tady byla nenávist, lidé potřebují nenávidět". No velmi pozitivní; nedivím se, že se ročně sní miliony antidepresiv (s obrovskou marží - tzn. že ten kdo to prodává to musí nějak umět prodat že jo a jak líp prodat antidepresiva, než vám namluvit že se máte fakt na píču?). Evropané nejsou odsouzení k zániku, naopak každý jeden z nás  j...

"tvoje mamka nakonec bude ráda, že spolu nejsme, protože ve mě vidí člena nějaké sekty" "ale vegani jsou sekta" ... Znovu se mi svírá srdce, znovu se mi chce zvracet, znovu ten pocit naprostého nepochopení, znovu ta bodavá bolest v mém srdci. A tak jen otáčím hlavu a dívám se ven z okýnka. Argument ale pokračuje. "Já jsem členem jedné skupiny, kterou si lajkla, říkal sem si že se alespoň něco dozvím a když tam čteš ty komentáře. To prostě je sektářství. Jeden člověk se tam rozčiluje na člověka který jí maso větou - co tady dělá ten masožrout mezi NÁMI?" Oba dva jsme bývalí  pankáči oba víme co je anarchie ptám se tedy "znáš web síť revolučních buněk?" "ne neznám" "no já jo, je tam návod pro anarchisty, jak vyrobit výbušninu. Je to extremistická skupina  lidí "bojujících" za anarchii, to ale neznamená, že ty sdílíš jejich radikální názory tím, že máš rád pank" Veganství není sektářství. Ano sou mezi vegany lidé k...

život bez lásky je velmi smutným děním, které je pro mnoho a mnoho dětí v dnešní společnosti realitou. Život bez lásky vede k naprostému individualismu, který vidíme u některých živočichů v přírodě a dnes často i u lidí. Není to špatné, ve chvíli, kdy jsme silní a rozhodnutí, že tento život je pro nás tím, ve kterém jsme šťastní je to úžasné a pro další rozvoj, naprosto ideální. Avšak mít okolo sebe stále přítomné druhy, kteří rozumí našim náladám, kteří s námi jsou když nám není do smíchu; druhy, kteří rozumí každému našemu gestu, pohledu; druhy, kteří vědí kdy potřebujeme rozesmát a kdy pohladit; druhy kteří si nemyslí že znají naší cestu lépe než my  a tedy nám ji neurčují, naopak podporují nás v ní i když si nemyslí, že je správná; druhy, kteří přijdou když na takové cestě upadneme a řeknou "to bude v pohodě" ne "já sem ti to říkal" přijdou aby nám pomohli se zvednout, abychom mohli na té samé cestě pokračovat co nejdříve budeme-li chtít, to je místo které na 10...

Média zapoměla zmínit že okolo 20 000 dětí dneska zemřelo protože jsme jejich jídlo dali do továrny uvězněným zvířatům." Mainstreamová média, billboardy, reklamy, komerční videoklipy, to všechno je vytvářené pro byznys a byznys bere naší svobodu, ubližuje nevinným a ničí naší planetu. Chce se mi blejt ze slova byznys. Pablo Escobar taky dělal byznys a včera o něm byla v médiích obrovská reportáž, prej měl obchodní talent... Mainstreamová média se nám snaží namluvit, že potřebujeme dělat práci co nás nebaví a mysleli si že si potřebujeme kupovat věci, které vůbec nechceme. Peníze a věci, telefony, oblečení, auta, velké baráky, nic z toho vskutku není cestou ke štěstí a naplnění, pokud cesta kterou je získáme nedává naším srdcím vůbec žádný smysl a pokud je za její výrobou byť jen jediná bytost, která nebyla svobodná ve chvíli, kdy se na výrobě té věci podílela. Pablo Eskobar možná byl ve svém ignorantsví vysmátý a měl všechno u píči, ale to není štěstí. Štěstí je, kdy...

Na základě informací, které se ke mě dostaly už prostě nemůžu jíst maso. Ještě před nedávnem, možná ještě před víkendem sem si myslela, stejně jako všichni kolem mě, že je to jenom nějaká chvilková přecitlivělost, jíž se říká dospělost, ale po shlédnutí videa Jamese se mi to jenom tak nějak poskládalo a došlo mi, že není lepší cesty jíž se vydat. Že není jiná cesta jak přestat zneužívat naší planetu než stát se veganem Bohužel člověk který je tím zasažen přímo je Petr. V situaci kdy sama pořádně nevím co se děje, on stojí vedle mě. Je se mnou často a sleduje od začátku tuhle mojí změnu. Z milovníka masa sem se stala holkou která prosí o to aby si v její přítomnosti nedělal legraci z veganů a vegetariánů. Je to pro něho zcela přirozeně nepochopitelné úplně stejně jako by bylo pro mě ještě před rokem. Jediná možnost jak tohle vyřešit a neztratit se v tom je komunikace. Včera sme šli v obchodním domě kolem stánku s chlazenými rybami, já sem odvrátila pohled a ve chvíli kdy to Petr ...

Prosím tě neměň evoluci tak rychle. Jak významná věta od člověka, který je rád za to, že se za tři roky vůbec nezměnil. Vždyť já neměním evoluci. Achjo, jak jen mu to říct. :( Díky tomu že konečně mám potřebné informace už nemusím zneužívat nevinnosti ostatních tvorů na naší planetě a díky tomu, že mám srdce mohu konečně cítit každé jedno pohlazení, které buď dostanu a nebo dám. To není evoluce, to je touha ŽÍT a nechat žít...  Díky tomu, že sem konečně pochopila významnost masového vraždění zvířat sem poprvé v životě pocítila proti čemu vlastně od 13 let bojuju. Nejsou to až tak učitelky a autority jako celý tento systém založený na vykořisťování ostatních. Jenom díky tomu, že existují hrdí vegani jako je James Aspey, kteří se nebojí postavit, podpořit a inspirovat ostatní obyvatele naší planety teď už konečně vím, že neexistuje možnost jak si někoho nebo něco přivlastnit jen pro svůj vlastní užitek a těšit se z toho déle než pár okamžiků. Díky lidem jako je James, Jordan Lee,...

"Jako nejíst ani ryby to už je úplná demence. Sem viděl super video" zní z úst mého kamaráda. "je tam týpek co srovnává kytky a zvířata a je to fakt vtipný, já sem ti to vlastně poslal Wierix, sem čekal nějakou reakci a ty nic, nevidělas to náhodou?" Ne neviděla. "já sem to viděl, to je fakt dobrý" přidává se do rozhovoru můj přítel. Aha, no tak sem na to vážně sama, tak se raději do žádné konverzace o rozdílnosti kytek a zvířat nepouštím, snažím se zasmát a tvářit že je všechno v klidu.  O pár dní později se vrátil můj přítel z práce a řekl mi, že dneska byla ve zprávách "pro vegany" smutná zpráva. Zemřela veganka, která chtěla dokázat, že vyleze na Mount Everest. Informace jako z blesku. Proč proboha smutná zpráva pro vegany? Nepřišel tam snad o život člověk? Není to snad žena jako každá jiná? Není to smutná zpráva pro všechny lidi? Není snad úplně jedno co ta holka jedla? Na Everestu zemřelo v té době, kdy tam zemřela ona pět lidí. A den...

"prosím tě čím zahušťuješ květákovou polívku?.. Ježiš ty odpovídáš to je strašný" Vzbudil mě dnes dopoledne již druhý rozhovor mého táty. Zřejmě na něj mluvila máma svým podrážděným tónem, jako předtím skoro celý život :-) "no to jo, hlavně se nenech ovlivnit, vychovala si zdravé krásné děti. Teď se oba zbláznili, ta nejí maso ten zas bílou mouku, sou jak dva pitomci. Ta nejí maso a sotva chodí. ... No to jo, není nic lepšího než dát si pořádnej kus masa." Před tím táta volal ještě se svým bráchou, něco kolem včel a strašně na něj křičel. 60 letej chlap, křičí na svého bráchu, za to, že něco nedělá podle jeho představ. Nevím no, ale už mi to tak nějak přijde méně normální, než nejíst mrtvoly a netrávit své tělo levnýma sračkama plnýma pesticidů. Táta mi to neřekne do očí, za zavřenými dveřmi mě pomlouvá a já ho slyším. Ještě před rokem bych se naštvala, urazila, začala na něho křičet vzala to strašně osobně a nechala se rozhodit na celý den. Dneska mě to jen...

Jediná hloupá, nedomyšlená či špatná věta, může v pochybujícím člověku zabít dokonalý nápad. Například pouhých pár slov jako "nemáš pravdu, to je hloupost, to nezvládneš, na to nemáš talent, to stojí moc peněz" a podobně; to může zabít klidně i samotného člověka, protože se úplně klidně jenom kvůli těmhle neuváženým, nepodloženým a nahlas vyřčeným slovům přestane snažit usilovat o něco, čemu již jednou začal věřit. Važme slova. Ve chvílích, kdy máme tu čest dát někomu radu, či povědět svůj názor je možná zrovna čas na zastavení se v daném okamžiku. Často není odpověd vůbec třeba. Člověk který se ptá, ví pravděpodobně o moc lépe sám, jaká je správná odpověď. Nechme jej povídat, ptejme se, dejme mu čas ať je se svou myšlenkou, nesnažme se jej odbít argumenty a ve chvíli kdy nemáme na něho čas, připusťme si to a řekněme nahlas. A pokud nevíme, připusťme si to taky, řekněme třeba "nemám ani tušení, moc tomu nerozumím ale skutečně věřím tomu, že pokud je to něco co je pro T...

být ignorantem bylo taaak strašně úžasně jednoduchý. Všechno mít u prdele, nic neřešit, všemu se smát, nic nebrat vážně... Energie ze mě neubývala. Nevím jestli to bylo proto, že sem dokázala spát do oběda třeba i 4x v týdnu a nebo proto, že sem měla všechno tak u zadku. Každopádně od té doby co sem se vrátila z Anglie se mi totálně změnil svět. Vztah s Petrem, potřeba přestat ekonomicky vysávat svého tátu, demotivace chodit do školy, potřeba najít si práci, která bude dávat smysl. To všechno sou věci které už vůbec nejdou spojit s jednoduchostí ignorantsví. Úžasní lidé, kteří se okolo kybernetické bezpečnosti a IT pohybují mi dávají strašně moc síly jít dál a věřit, že to všechno má smysl. Další věcí ale je, že čím méně se chci vrátit k ignorantsví, tím více zjišťuji, že umění opravdu samostatně a nezávisle jednat sám za sebe je náročné a vyžaduje o to více umění, trpělivosti, odhodlání a schopnosti přijímat své nedokonalosti a chyby, přijímat odpovědnost za své činy. Jako i...