Think through your insight not other people minds

Holky mají být krásné, poddajné, chápavé, pečovatelské, tiché. Hlavně ať nejsou přehnaně chytré a nebo nedejbože aby si myslely, že jejich názor je správný. Vždycky je potřeba jim dokázat, kdo je pánem a kdo situaci šéfuje. - Názor, který jsem se dočetla.

No chlapovi musíš nechat pocit že všechno je jeho nápad, oni to potřebují, jsou takový - názor některých mých známých.

Díky asi bohu, nebo sobě, nebo nevim komu, ale dostala sem se přes docela dost trnitou a nechutnou cestu k lidem, kteří tenhle názor celý svůj život pokládají za pravěký a dávno překonaný. Těch lidí už je mega, jenom je prostě težký pro lidi z nižší střední společenský třídy se k nim dostat. To jak se to podařilo mě je hodně dlouhej a často dost děsivej příběh, ale podařilo se mi to a konečně už vidím, jak strašně jednoduché je říct těm dementům co si myslej že holka = kozy a chlap = penis a svaly,  navždy sbohem. Stojí to hodně času, dřiny, vytrvalosti, úsilí, ale není to tak strašné jak to zní, je to mnohem krásnější, dobrodružnější, zábavnější, šťastnější a uspokojivější cesta, než cesta, která vede do prdele někomu, kdo nám svou arogancí dává najevo, že mu tam musíme lízt.

Člověk, který je sám naprosto vyrovnaný, sebevědomý a spokojený, nám nikdy ani nenaznačí že jsme něco méně a to ani tehdy kdybychom se skálopevně snažili přesvědčit jej o tom, že je úplný hlupák, když si myslí, že 1+1 není 15. Takový člověk nás klidně nechá si to myslet, když uvidí, že to pro náš život není důležité a že budeme mnohem šťastnější, když si to budeme moci myslet. Na druhou stranu ale umí rozeznat, kdy je důležité abychom pochopili, že to tak není a tehdy si najde cestu, jak nám vysvětlit co je nutné a inspirovat nás k přemýšlení z jiného úhlu. Člověk, který v životě dokázal něco na co je opravdu hrdý, člověk, který našel smysl života ve svém vlastním bytí, člověk který ví co je jeho životem, nikdy okolí neurčuje a neříká jak se má chovat či co má dělat, takový člověk dokáže respektovat individualitu každého člověka ve svém životě a to více, jedná-li se o jemu blízké lidi, které má rád. Nesnaží se nikoho změnit, protože dávno ví, že může pouze předat své zkušenosti a tím inspirovat, ví, že změnit člověka je nemožné. Člověk se dá pošlapat, znervóznit, urazit, dá se mu snížit sebevědomí až na bod nula, dá se mu ublížit tolikrát a tolik, že uvěří všemu, co druhý řekne, protože ztratí své vlastní sebevědomí, svou vlastní schopnost rozhodovat se, svou svobodu, stane se zbabělcem, plnícím rozkazy dalšího zbabělce. Člověk který ví, tohle však nikdy nedopustí. Takový člověk si je vědom toho, kolik moc chyb musel v životě udělat, aby došel do situace, že s námi může mluvit z pozice ke které my vzhlížíme a nikdy se nevysměje nesmyslu, jíž se my kvůli své nevědomosti dopustíme. Když vidí, že máme zájem rád nám věci vysvětlí a nerozčílí se u toho, protože přesně ví, co chce říct a rozumí tomu, že pokládáme hloupé otázky. Věřme tomu, nebo ne, takoví lidé jsou všude kolem nás. Je potřeba být jen otevřený a přestat věřit tomu, že jsme něčím čím nás definovalo okolí, začít věřit sobě a vnímat slova, která do se do nás snaží okolí sypat. Dneska můžeme být bezdomovcem a za pár let miliardářem, je jen na nás jestli uvěříme našemu kamarádu bezdomovci, že to "nemá cenu" a nebo jestli se podíváme dovnitř sebe a najdeme tam tu obrovskou energii, která nám dokáže ukázat cestu k tomu, co bychom skutečně chtěli, k tomu abychom si definovali cíle, k tomu abychom ZAČALI, k tomu abychom dokázali chyby, kterých se na své cestě dopustíme, využít k tomu abychom se stali tím samým moudrým člověkem, který se nevysmívá, neuráží, nekritizuje, nepřikazuje, nemění, ale JE a INSPIRUJE.

Něvěřme druhým ať říkají cokoli, vyslechněme si jejich názory, ale nenechejme se jimi stáhnout ke dnu či přehnaně nezpychněme, chválí-li nás; nejprve si sedněme, zhluboka se nadechněme, podívejme se do svého srdce, do své hlavy, podívejme se na svůj pocit a položme si jednoduchou otázku "jsme šťastní?" je jedno že je šťastný náš partner, protože vypadáme jak z plakátu, je jedno že sou šťastní naši rodiče, protže sme zrovna udělali přijímačky na školu na kterou už chodil i náš dědeček, je jedno jestli je šťastné naše dítě, protože sme mu zrovna koupili jeho vysněnej iphone, podívejme se sami do svého srdce a odpovězme si na tuhle otázku a pokud odpověď bude začínat na N - ne, nevím, nemůžu se soustředit... Potom si položme další - "co můžu udělat proto, abych byl/a šťastná?" odpověď nepřijde hned, ale pokud si tuhle otázku položíme aspoň třikrát denně, pak přijde zaručeně v ten správný čas a až přijde, neptejme se manžela, ženy, přítele, přátel, předtím než začneme. ROZHODNĚME SE A JEDNEJME. Samozřejmě že se můžeme poradit, ale ještě než to uděláme položme si další otázku "je ten koho se zeptám člověk kterému věřím? Je to člověk, který mě vyslechne s čistou hlavou, čistým srdcem a jediné co mi na můj nápad řekne budou jeho zkušnosti, fakta a pravda? Nebo se chci poradit s někým kdo touží, po tom být středem pozornosti a mít vždycky pravdu? S někým kdo chce ovládat druhé, protože nedokáže být sám se sebou?"

Žijme tak jako bychom se narodili právě teď a právě tady a jakobychom měli zemřít hned v zápětí. Žijme a mysl používejme, naučme se jí ale vypínat (to umí hezky naučit osho v knize bdělé vědomí) nenechme se definovat ostatními, najděme přítomný okamžik, ve kterém odpověď na otázku jsme šťastná/ý bude jednoznačně znít "jasně že jo" mám přeci úplně všechno. Štěstí je vědomí, že všechno není moc, že všechno je přesně tolik kolik je potřeba. Štěstí je jednocuchost bytí a umění být v jedné vteřině pouze tam, kde zrovna jsme. Ve chvíli kdy získáme něco navíc, neznamená to, že předtím  jsme měli málo a ve chvíli kdy něco ztratíme, neznamená to, že mámé míň. Nikdo kdo je v našem životě si nezaslouží abychom mu dali právo, říkat nám, kdo jsme, co potřebujeme a co máme dělat. Lidé kteří stojí za to abychom si vyslechli jejich zkušenosti nám je nikdy neřeknou jací bychom měli být ani "já jsem ti to říkal" takový lidé budou na naší straně vždy, i když nám stokrát řeknou jednu a tu samou informaci, i když s námi nasdílí stejnou zkušenost a i když jí stokrát nevezmeme v úvahu. Lidé kteří opravdu vědí o čem je život, jsou si vědomi i toho, že některé věci prostě nejde vysvětlit ani tou nejlepší metodou, že někteří lidé prostě potřebují udělat chybu. BUĎME TAKOVÝMI LIDMI nemysleme si, že víme, jaký by měl někdo druhý být, protože často nevíme ani jací bychom měli být my sami. :-)