Milovat je mnohem těžší než nenávidět

Milovat je mnohem těžší než nenávidět. Nenávidět je vlastně celkem snadné. Nemusíte nikam chodit aby ste nenáviděli. Můžete sedět doma sami aby ste nenáviděli. Pro nenávist není třeba vyvinout žádné úsilí. Nenávist je jistota. Nenávidíte a víte že vždycky bude co nenávidět. Je spousta příležitostí k nenávisti, stačí zapnout televizi a jste naplněni až po uši svojí oblíbenou emocí.

Milovat je těžší. Už jen nenávidět sám sebe jde docela dobře, stačí se podívat na telku a vidět jak moc velkou máte prdel proti holce z reklamy. Milovat se je těžší, to v telce neni. Odnikud nevykoukáte ani neuslyšíte důvod proč milovat sami sebe. Všichni vás velmi rádi naučí proč milovat ostatní, ale proč milovat sebe, to je úsilí, které musíte věnovat sami sobě vy sami. Pravda je že je i jiná možnost, můžete věřit okolí, které vás plácá po ramenou a říká že jste výjimeční, ale to budete milovat spíše jejich slova než sami sebe. Milovat sebe je strašně težké. Oproti tomu nenávidět se jde snadno, vždycky někde najdete beďar, či špek, co budete nenávidět.

Pokud ale chcete být šťastní, zkuste to. Zkuste přestat sedět doma a nenávidět svý rodiče, známý, kolegy, kámoše, učitele, televizi, přítele, přítelkyni, domácího mazlíčka, uprchlíka, teroristu, sebe… Zkuste se podívat do zrcadla usmát se a říct – miluju Tě… Zkuste to poprvé a klidně nenáviďte to jak se u toho cítíte trapně, zkuste to podruhé a oblibte si ten pocit trapnosti, zkuste to potřetí a dovolte si přestat to nenávidět, zkuste to počtvrté a užijte si to. Potom, až budete ráno vstávat už nekoukejte do zrcadla, ale řekněte miluju Tě a vyslovte své jméno. To celé s úsměvem a bez ohledu na to jak náročný den Vás čeká, nebo jak těžký byl ten předtím.

Postupně začnete milovat i okolí. Připravte se ale na to, že skutečně je to velmi náročné. Když máte nenávist, máte jistotu, když máte lásku máte taky jistotu. Jistotu toho, že všechno co milujete je pomíjivé. Vlastně stejně jako nenávist, jenže nenávisti to nevadí, ta nenávidí a je jí jedno když najednou přestane nenávidět nějaký objekt, který byl jejím důležitým zájmem. Lásce to ale jedno není, ona cítí. To je ta komplikace. Proto, je důležité, abyste se naučili milovat sebe dříve než ostatní, protože to je v lásce ta jediná jistota. Jistota toho, že vždy bude minimálně jeden člověk na světě, kterého budete milovat. Většinou jich ale se sebeláskou přijde ještě mnoho a mnoho a mnoho, problém je, že ztráta každého jednoho milovaného vás zraní a je jedno zda to bude morče, pes, křeček, přítel, manžel, syn, kamarád, nebo záhon květin, každý jednotlivý podnět lásky o který přijdete pocítíte, ale budete mít okolo sebe tolik léků, že už nikdy se nebudete chtít ztotožnit s nenávistí… J


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Opuštění

Obrázek
Když jsem jako malá každý víkend vyrážela ke koním, myslela jsem si, že je miluju celým svým srdcem. Jako každé dítě jsem si i já ve stáji kam jsem jezdila našla svého nejlepšího kamaráda se kterým jsem si vytvořila silné pouto. Jmenoval se Vojta. Byl to dostihový kůň, kterému bylo stejně let, jako bylo mě. Dostihovou kariéru měl už za sebou a v turistické stáji, sloužil pro pobavení turistům.  Neviděla jsem to. Brala jsem tu stáj jako ráj na zemi. Bylo tam všechno co jsem milovala a Vojta mě zanedlouho vítal zaržáním když jsem přišla do stáje.  Vojtova nejlepší kamarádka byla Beta. Beta byla typickou představitelkou turistické stáje. Byla to ta nejhodnější kobylka, jakou si dovedete představit. Když jí na záda šplhali začátečníci lačnící po pohledu z koňského hřbetu, měli často více než sto kilogramů. Ona se přesto nikdy ani nepohnula. Její hřbet se vždy prohnul o několik centimetrů, zatímco její oči nepatrně zamrkaly. Beta byla nejvytíženější kůň ve stáji. Kdykoli přišel něj...
Další informace

Jsou to spíš nádory než kuřata

Obrázek
Jsou to spíš nádory, než kuřata, zní slova pána, který mě se svou ženou velkoryse vítá ve své drůbežárně. Všechno to začalo zhruba před měsícem, kdy jsem cestou z Prahy na Šumavu předjížděla na dálnici nákladní auto sloužící pro převoz živých zvířat. Měla jsem ten den čas. Smutek a zoufalý pocit mě motivovaly k tomu abych za ním jela. Asi po 45 minutách jsem přijela před velká jatka. Byl večer, ale dveře do provozovny byly stále otevřené. Velká kaluž krve u vstupu byla výmluvnou známkou toho, co se tady ještě před chvílí odehrávalo. Slíbila jsem si, že se sem vrátím. Když jsem se včera vydala na cestu, projížděla jsem ještě vesničkou, ve které byl ukazatel na jiná jatka. Rozhodla jsem se zastavit i tam:  „Dobrý den, já se omlouvám, že jsem Vám sem takhle vlezla.“ Říkám majiteli malých jatek a velkého hospodářství, po tom co jsem si pohladila malé oslíky.      Nevadí, nevadí. Jen se pojďte podívat, jestli Vás to zajímá. My jsme dnesk...
Další informace

Co kdybych zabila svého psa?

Obrázek
Tracy je po mém boku téměř nakaždém kroku. Večer se ke mě tulí v posteli a často spolu jenom tak bezstarostně běháme po louce nebo na parkovišti mezi auty. Miluji ji z celého svého srdce. Jenže je to fér? Teď ji mají operovat oči a operace bude stát nějakých pár tisíc. Kvůli jídlu pro ní umírají další zvířata a já se ptám, proč? Kdo určil, že Tracy bude žít po mém boku a ostatní živí tvorové budou mít části svých těl v její misce a na talířích lidí po celém světě? Přemýšlím co by se stalo, kdybych Tracy zabila. Kdybych připravila pro svého psa přesně takovou porážku, jaká se provádí prasatům. Ušetřila bych peníze za operaci očí a ještě k tomu bych se docela proslavila. Asi bych pak musela rovnou zabít sebe, ale jako malá jsem si přála být v televizi aspoň přikrytá černým pytlem, to si dodnes pamatuju. Tak by se mi aspoň splnil můj dětský sen. No, škoda, že ten sarkasmus ani není stoprocentní. Někde ve mě je hlásek, který jakoby volal, tenhle život je pro tebe moc těžký, nezvládáš t...
Další informace