Stát

Mezi mými kamarády se množí různé extrémní názory. Smutné je, že lidé kteří tyto názory prezentují nejsou extrémní ani trochu. Jsou to normální hodní lidé, kteří chtějí žít ve společnosti, kde se nebudou muset bát o své blízké, o své děti, o své pozemky, o svá práva. Jsou to lidé, kteří chtějí žív ve spravedlivé společnosti. Přesně tito lidé v rámci kuse vyložené "svobody slova" umějí bez sebemenšího studu říci "uprchlíky bych střílel(a)", "smrt náckům" či jiné nenávistné heslo, proti jakékoli jiné lidské bytosti.

Další lidé si zase začínají myslet, že stát je zbytečný a já se stále častěji ptám čím to je. Proč hodní a spravedliví lidé mají čím dál tím větší strach z lidí které nikdy v životě neviděli a z věcí které nikdy v životě nevyzkoušeli. Neříkám, že ve světě nejsou problémy, jsou a obrovské. Nenávist a strach ale bohužel vše jen prohlubuje. Lidé kteří při bombardování přicházejí o své domovy se mohou radikalizovat stejně tak snadno jako se mohou naučit milovat. Záleží pouze na těch zdravých a silných jedincích zda jim dají pěstí, či zda je obejmou.

Státy jsou potom potřebné v tom smyslu, že někdo kdo se bude starat o bezpečnost lidí zatím prostě potřebný je, ať už se jedná o potravinářský průmysl, zdravotnictví, dopravu či jinou kritickou infrastrukturu. Nadávat na státy a myslet si, že zničení vlád povede k nějakému řešení je také hloupost. Demokratická společnost je zrádná v tom, že lidé kteří dají na kusé informace raději než na vlastní úsudek podložený vlastním výzkumem mohou do čela státu zvolit představitele, který zastává zájmy pouze určité bezcharakterní společnosti. To však lze velmi snadno odhalit, pokud se zvýší transparentnost činnosti politiků.

Je tedy zřejmé, že všechno lze řešit, jen je potřeba aby se čestní lidé dokázali odpoutat od svých křivd a začali vyvíjet úsilí. Začali si stavět cíle, investovat energii a čas do svého vzdělávání, a zvyšování kvalifikace, začali energii svého pocitu nespravedlnosti investovat jedním směrem, který je účinný, ne jen rozdmýchávat další negaci vyprávěním o tom svým známým.

Já sama vím jistě, že energie vynaložená při naštvání se, obviňování druhých, cítění se uraženě, či jiných egem řízených myšlenkových procesů bere úplně stejně síly jako intenzivní práce na něčem složitém. Dříve jsem si pořád dokola vymýšlela co je špatně, dneska si pořád a pořád dokola snažím opakovat co je dobře.

Nic není černobílé, smrt uprchlíků, ani nácků není řešení. 

Narodili jsme se do nádherné doby na nádherném místě a je jen na nás, jestli tady po nás zůstane místo plné temna, zla a nenávisti a nebo místo ještě krásnější plné lásky, důvěry, porozumění, tolerance a respektu ke všemu živému.