Osobnosti

Péťa odjel na hory a já jsem na nemocenské, takže jsem dnes měla až na dopoledne kdy sem byla na kontrole u doktorky celý den volný. KONEČNĚ. Po dlouhé době jsem zůstala sama se svýma myšlenkama a zjistila sem, že sem to strašně moc potřebovala. Už víc než rok jsem se v podstatě nezastavila a skoro rok je neustále někdo okolo mě. Je to nádherné mít vztah, ale pro holku, která byla zvyklá svýho prvního "partnera" vídat zezačátku jednou za čtrnáct dní a později dvakrát do týdne je to prostě náročný. HODNĚ. Myslím, že ani pro Petra to není lehké, skoro čtyři roky po rozvodu byl sám, ale přecijenom nějaké ty zkušenosti má a za  to jsem moc vděčná. Zkušenosti jsou ve vztahu totiž hodně potřeba. Pochopit proč partner určité věci říká, proč se nějak tváří, proč něco dělá a nebo naopak nedělá to stojí strašně moc úsilí a energie. Dokázat být s milovanou osobou, být  jí oporou a dávat jí veškerou možnou pozornost, to chce trénink a bohužel, nikdo o tom nikomu neříká, ve škole se to neučí a v televizi...

Dneska sem se omylem dívala na Top Star Magazín a fakt sem se musela smát (naštěstí ještě včera by se mi z toho spíš chtělo zvracet). Reportáž za reportáží o "osobnostech", které nedokáží mít vztah a reportér o tom hovoří jako by to bylo něco obdivuhodného, něco normálního, něco úžasného, něco úplně v pohodě. Hovoří o osobnostech, které se vdávají a žení a za svatbu dávají obrovský prachy, typka dostala prstýnek za půl mega ooo jaká sláva a to všechno po pár měsících vztahů. Často se z takovýchle vztahů narodí i děti a ta debilní televize o tom informuje, jako by šlo o koupi levnýho chleba. Nevím no, už je mi z toho zase zle... Jedinej člověk, kterej mi v celým tom bloku vztahově katastrofických případů přišel normální byla Alena Šeredová, která se otázkám o partnerovi velmi krásně vyhybala, ačkoli mi přišlo, že je ona ta jediná kdo si po dvanáctiletech partnerství svého manžela umí vážit. Píšu umí, protože ačkoli to v pořadech tohohle typu a bohužel ani v jiných zatím moc často nezaznívá, tak partnerství je především a více než cokoli jiného umění. Umění, které není zadarmo a vážit si partnera, sladit s ním krok to rozhodně není o prstýncích, vilách, autech ani luxusních večeřích... Jenže i já sama jsem těmhle sračkám ještě před dvěma lety věřila a nevím proč, ale mám nutkavý pocit, že mý rodiče taky...

Protože to, že mi táta nikdy neřekl, že mám sestru (nebo vlastně asi sestry) a mamka utekla při první možnosti když mi bylo čtrnáct, nasvědčuje tomu, že je nikdo moc nenaučil, že problémy se dají řešit a že na vztahu se musí pracovat každý jeden den.

Je mi moc smutno za všechny ty rodiny, za všechny ty děti, jejichž rodiče uvěřili, že prsten za půl mega, luxusní dovolená, kačena mladý holky a nebo svaly opálenýho týpka dokážou přinést slunce do lidského života. Věřím však, že se co nejdříve probudíme a v titulkách online si přečteme že sledovanost podobných pořadů je nulová, jelikož lidé zjistili, že mnohem přínosnější, než sledovat nevyrovnané "osobnosti" v televizi, je pro jejich životy mnohem přínosnější věnovat ten čas dívání se do očí svého partnera a nebo objímání svých dětí...