Nadřazenost
Když jsem dneska zapla televizi, dávali film "Návrat do modré laguny". Zapla sem to akorát když na ten ostrov přijížděli plachetnicí běloši v doprovodu svých černých otroků. Nevím, ale přijde mi, že ještě dneska ve 21. století existuje úplně všude kam se podívám to samé co se odehrálo v tomhle filmu. Mnozí z nás sice už vědí co jsou to lidská práva, už jen hrstka lidí ale ví, jak a za jakých okolností tahle neskutečně úžasná věc vznikala a jak se vyvíjela. Je to obrovskej průser, protože to zapříčinilo to, že sme si zvykli velmi velmi rychle na to, že můžeme říkat co chceme, že můžeme poslat do prdele koho chceme, že si můžeme na svym pozemku zasadit co chceme, že si můžeme koupit co chceme, že si můžeme požádat o práci kde chceme, že prostě když chceme, tak můžeme, ale už prostě nechápeme, že to neni něco co by nám nemohlo být ze dne na den odebráno, že to není nezměnitelnej fakt, že stačí málo a můžeme bejt nakrásno zase o 200 let zpátky, že náš labilní soused může dostat do ruky střelnou zbraň a když ho nasereme, tak nám jí namířit do obličeje, nebo na naše děti.
Dneska v době, kdy mezi mými 949 přáteli na facebooku není ani jedno procento těch kdo by kdy viděli muslima, natož si s nim podalo ruku spousta z nich křičí, jak nám muslimové všechno vezmou. Dělají z nich méněcenné lidi, kteří nejsou hodni žít v naší kultuře, tenhle přístup je ještě horší než měli ti dva běloši v tom filmu. Ti když viděli Lili a jejího bratra, konstatovali, že jsou směskou znalostí a nevědomosti, potom jim dali šaty a opovržlivě na ně čuměli, protože žrali úhoře a tvrdili že jsou muž a žena. Ti úžasně úžasní běloši, co přijeli na "opuštěný ostrov", se tvářili a co hůř oni se doopravdy v hloubi toho nejpřesvědčenějšího já CÍTILI povýšeně jenom proto, že knoflík na košili je pro ně samozřejmost a stejně tak "civilizovanej" svět je jedinej a ten nejlepší. Tvářili se, chovali a fakt cítili, jako že jsou něco víc a ti dva co rybařili a nevěděli, že puška není na lov ryb měli za neandrtálce, tupce a někoho, kdo jim "nesahá ani po kotníky". Ne není to jen film, je to zfilmovaná realita. Týpek co má bmw si myslí že je hustější než ten co jezdí ve favoritu a ten co jezdí ve favoritu si myslí že ten v bmw má ve vztahu k týhle situaci pravdu. Ve skutečnosti ten v tom favoritu je ochotnej pracovat na tom aby měl bmw a cestou k tomu možná zjistí, že ho vůbec nechce, protože najde jiné životní hodnoty.
Velká většina uprchlíků, má zájem učit se naší kultuře, zjistit, když to hodně přeženu, k čemu je knoflík, usmát se na nás za to, že jim ukážeme jak náš svět funguje, ale my už nemáme ve svý omezenosti a uměle živený nadřazenosti kapacitu na to abychom pobrali, že to, že nějaký člověk dělá něco jinak, něco neumí, nezná a nebo jsou jeho zvyky jiné, neznamená, že je méněcenný, ale že to znamená že umí jiné věci, že má jinou individualitu. Vždyť do píči tohle děláme i ve vztahu ke svým vlastním partnerům. Když náš kluk, holka, manžel, nebo maželka má na něco jinej názor, něco udělá jinak a nebo my jí jenom jinak pochopíme, tak z ní, nebo z něj uděláme klidně a s radostí pitomce, nebo krávu. Bereme i lidem ve svém okolí jejich osobnosti, znám kolem sebe nejmíň pět párů kdy se jeden přizpůsobil druhýmu do takový míry až úplně ztratil vlastní osobnost a k takovýmu se potom ten druhej chová tak nadřazeně až je mi z toho na blití.
Nejsme zatím ani ve 21. století ani při tom všem komfortu a luxusu, kterej pro nás generace před námi vybudovali shopní přijmout 100% individualitu člověka, ba dokonce nejsme často schopní přijmout ani sami sebe. Není naše vina, že se bojíme nových věcí naše vina ale je, že nejsme ochotní si to připustit a postavit se k tomu čelem, že zavíráme oči, přepínáme televizi a nebo viníme někoho, koho ani neznáme. Naše vina je, že už dávno neposíláme do uprchlických zařízení ty nejkvalitnější učitele, neobjímáme ty lidi, kteří zůstali bez lásky a co víc sami v sobě zaléváme semínka nenávisti, která začínají růst, namísto toho abychom půdu okolo nich pevně udusali, tak aby nikdy v životě nemohla ani vyklíčit. Nenávist vůči lidem zapříčiní další nenávist, černí lidé nosili bílé na rukách dost dlouho, domorodci přišli o hodně kvůli nám a je jenom na nás, jestli jejich potomky obejmeme a nebo nasereme, je jenom na nás, jestli světu dáme lásku a nebo nenávist. I uprchlíci umí milovat, musí jen dostat příležitost se to naučit a věřte nebo ne, nenávist se učí mnohem snáz, je to mnohem průbojnější emoce, člověk snadno uvěří že jeho malost je věčnost, že jeho debilita je moudrost, že jeho ego je názor, přesvědčení, nebo postoj... Dneska už máme tak naprosto dokonalé podmínky k životu, že není třeba podlíhat mediálním sračkám o tom, že jsou nám ti lidé rizikem, oni sice třeba ještě nerozumí tomu, jak je krásné mít ve vlastních rukou odpovědnost za vlastní jednání, že je úžasné spoléhat se sám na sebe a ne na stát, manžela nebo na boha, ale my máme dostatečnou kapacitu na to abychom je to naučili a ve chvíli, kdy je to začneme učit kdy začneme namísto povrchních a pohrdavých pohledů dávat něco ze sebe, nikdo nám nic nevezme. Naopak...
Dneska v době, kdy mezi mými 949 přáteli na facebooku není ani jedno procento těch kdo by kdy viděli muslima, natož si s nim podalo ruku spousta z nich křičí, jak nám muslimové všechno vezmou. Dělají z nich méněcenné lidi, kteří nejsou hodni žít v naší kultuře, tenhle přístup je ještě horší než měli ti dva běloši v tom filmu. Ti když viděli Lili a jejího bratra, konstatovali, že jsou směskou znalostí a nevědomosti, potom jim dali šaty a opovržlivě na ně čuměli, protože žrali úhoře a tvrdili že jsou muž a žena. Ti úžasně úžasní běloši, co přijeli na "opuštěný ostrov", se tvářili a co hůř oni se doopravdy v hloubi toho nejpřesvědčenějšího já CÍTILI povýšeně jenom proto, že knoflík na košili je pro ně samozřejmost a stejně tak "civilizovanej" svět je jedinej a ten nejlepší. Tvářili se, chovali a fakt cítili, jako že jsou něco víc a ti dva co rybařili a nevěděli, že puška není na lov ryb měli za neandrtálce, tupce a někoho, kdo jim "nesahá ani po kotníky". Ne není to jen film, je to zfilmovaná realita. Týpek co má bmw si myslí že je hustější než ten co jezdí ve favoritu a ten co jezdí ve favoritu si myslí že ten v bmw má ve vztahu k týhle situaci pravdu. Ve skutečnosti ten v tom favoritu je ochotnej pracovat na tom aby měl bmw a cestou k tomu možná zjistí, že ho vůbec nechce, protože najde jiné životní hodnoty.
Velká většina uprchlíků, má zájem učit se naší kultuře, zjistit, když to hodně přeženu, k čemu je knoflík, usmát se na nás za to, že jim ukážeme jak náš svět funguje, ale my už nemáme ve svý omezenosti a uměle živený nadřazenosti kapacitu na to abychom pobrali, že to, že nějaký člověk dělá něco jinak, něco neumí, nezná a nebo jsou jeho zvyky jiné, neznamená, že je méněcenný, ale že to znamená že umí jiné věci, že má jinou individualitu. Vždyť do píči tohle děláme i ve vztahu ke svým vlastním partnerům. Když náš kluk, holka, manžel, nebo maželka má na něco jinej názor, něco udělá jinak a nebo my jí jenom jinak pochopíme, tak z ní, nebo z něj uděláme klidně a s radostí pitomce, nebo krávu. Bereme i lidem ve svém okolí jejich osobnosti, znám kolem sebe nejmíň pět párů kdy se jeden přizpůsobil druhýmu do takový míry až úplně ztratil vlastní osobnost a k takovýmu se potom ten druhej chová tak nadřazeně až je mi z toho na blití.
Nejsme zatím ani ve 21. století ani při tom všem komfortu a luxusu, kterej pro nás generace před námi vybudovali shopní přijmout 100% individualitu člověka, ba dokonce nejsme často schopní přijmout ani sami sebe. Není naše vina, že se bojíme nových věcí naše vina ale je, že nejsme ochotní si to připustit a postavit se k tomu čelem, že zavíráme oči, přepínáme televizi a nebo viníme někoho, koho ani neznáme. Naše vina je, že už dávno neposíláme do uprchlických zařízení ty nejkvalitnější učitele, neobjímáme ty lidi, kteří zůstali bez lásky a co víc sami v sobě zaléváme semínka nenávisti, která začínají růst, namísto toho abychom půdu okolo nich pevně udusali, tak aby nikdy v životě nemohla ani vyklíčit. Nenávist vůči lidem zapříčiní další nenávist, černí lidé nosili bílé na rukách dost dlouho, domorodci přišli o hodně kvůli nám a je jenom na nás, jestli jejich potomky obejmeme a nebo nasereme, je jenom na nás, jestli světu dáme lásku a nebo nenávist. I uprchlíci umí milovat, musí jen dostat příležitost se to naučit a věřte nebo ne, nenávist se učí mnohem snáz, je to mnohem průbojnější emoce, člověk snadno uvěří že jeho malost je věčnost, že jeho debilita je moudrost, že jeho ego je názor, přesvědčení, nebo postoj... Dneska už máme tak naprosto dokonalé podmínky k životu, že není třeba podlíhat mediálním sračkám o tom, že jsou nám ti lidé rizikem, oni sice třeba ještě nerozumí tomu, jak je krásné mít ve vlastních rukou odpovědnost za vlastní jednání, že je úžasné spoléhat se sám na sebe a ne na stát, manžela nebo na boha, ale my máme dostatečnou kapacitu na to abychom je to naučili a ve chvíli, kdy je to začneme učit kdy začneme namísto povrchních a pohrdavých pohledů dávat něco ze sebe, nikdo nám nic nevezme. Naopak...
Komentáře
Okomentovat