Žárlivost
Miluju svýho psa. Miluju ho celým svým srdcem a přesto neumím zařídit abychom byli pořád šťastní a pořád spolu. Ve chvíli kdy jsem si Tracy pořizovala jsem byla sobecká, nezodpovědná svině, která myslela jenom na to aby nebyla sama, když se vrátí domů.
To že jsem byla na vejšce s totálně na houby vztahem, kterej se zaručeně musel pokazit, jestli už od začátku pokaženej nebyl, prostě nezabránilo tomu, abych si to malé klubíčko domu přivezla. Okolnosti nechám na jindy... Teď jí je přes dva roky a už téměř 3/4 roku žije bezemne, u mého táty.
Táta psa nechtěl, zakázal mi si jí koupit, jenže já sem byla přece dospělá a mohla sem si dělat co sem chtěla a beztak táta má času dost, takže jí může kdykoliv pohlídat. To že hlídat nechce to je přece něco co je úplně jedno ne... IGNORANCE... Vím to a cítím se mizerně, snažím se co nejdříve si najít práci a byt a vzít si jí do Prahy, ale už je to o tom, že pořád na ní budu mít málo času... Když ale přijedu domů snažím se jí to alespoň trošku vynahradit dloouhými procházkami a hloupými hrami :-)
Dneska ale hlídáme bráškovo syna. Je mu 2.5 roku a je úžasnej. Když si hrajeme Tracy lítá kolem nás, štěká, olizuje ho a je nadčená. Vyžaduje pozornost a miluje když se může k našim hrám přidat. Napadlo mě ale, když na něho skočila a povalila ho a když štěkala jako blázen, že žárlí... Připsala jsem jí typickou nechutnou lidskou vlastnost, aniž bych se jí podívala do očí. Neřešila jsem to, ale když jsem usínala s Vikouškem po obědě v posteli a Tracy se k nám přitulila, cítila jsem, že to není o žárlivosti, že to je o lásce o lásce, kterou dává a dává jí tím, že na sebe upozorňuje a říká, halóó já jsem tady taky, taky si můžu s Vámi hrát. Ona neobtěžuje schválně, aby někoho naštvala, ona má v sobě tolik lásky, kterou mi nemůže dát když tady nejsem, že jí potřebuje rozdělit mezi mě a další bytosti vstupující do jejího života.
Teď ona i Vikoušek oba dva spinkají spolu v postýlce. Kdyby v Tracy byla jen kapička té nechutnosti, jíž se říká žárlivost a my to nazýváme "přirozená vlastnost" seděla by tady se mnou a užívala by si, že mě má pro sebe, přesně tak, jako to dělají lidé... A možná, kdyby vše bylo super a my sme se pomazlili, vyčítala by mi potom, že s ní nejsem a že sem sobecká... Ona ale jen miluje, neřeší co bylo ani co bude, pro ní je důležité jenom to co právě je.
To že jsem byla na vejšce s totálně na houby vztahem, kterej se zaručeně musel pokazit, jestli už od začátku pokaženej nebyl, prostě nezabránilo tomu, abych si to malé klubíčko domu přivezla. Okolnosti nechám na jindy... Teď jí je přes dva roky a už téměř 3/4 roku žije bezemne, u mého táty.
Táta psa nechtěl, zakázal mi si jí koupit, jenže já sem byla přece dospělá a mohla sem si dělat co sem chtěla a beztak táta má času dost, takže jí může kdykoliv pohlídat. To že hlídat nechce to je přece něco co je úplně jedno ne... IGNORANCE... Vím to a cítím se mizerně, snažím se co nejdříve si najít práci a byt a vzít si jí do Prahy, ale už je to o tom, že pořád na ní budu mít málo času... Když ale přijedu domů snažím se jí to alespoň trošku vynahradit dloouhými procházkami a hloupými hrami :-)
Dneska ale hlídáme bráškovo syna. Je mu 2.5 roku a je úžasnej. Když si hrajeme Tracy lítá kolem nás, štěká, olizuje ho a je nadčená. Vyžaduje pozornost a miluje když se může k našim hrám přidat. Napadlo mě ale, když na něho skočila a povalila ho a když štěkala jako blázen, že žárlí... Připsala jsem jí typickou nechutnou lidskou vlastnost, aniž bych se jí podívala do očí. Neřešila jsem to, ale když jsem usínala s Vikouškem po obědě v posteli a Tracy se k nám přitulila, cítila jsem, že to není o žárlivosti, že to je o lásce o lásce, kterou dává a dává jí tím, že na sebe upozorňuje a říká, halóó já jsem tady taky, taky si můžu s Vámi hrát. Ona neobtěžuje schválně, aby někoho naštvala, ona má v sobě tolik lásky, kterou mi nemůže dát když tady nejsem, že jí potřebuje rozdělit mezi mě a další bytosti vstupující do jejího života.
Teď ona i Vikoušek oba dva spinkají spolu v postýlce. Kdyby v Tracy byla jen kapička té nechutnosti, jíž se říká žárlivost a my to nazýváme "přirozená vlastnost" seděla by tady se mnou a užívala by si, že mě má pro sebe, přesně tak, jako to dělají lidé... A možná, kdyby vše bylo super a my sme se pomazlili, vyčítala by mi potom, že s ní nejsem a že sem sobecká... Ona ale jen miluje, neřeší co bylo ani co bude, pro ní je důležité jenom to co právě je.
. Jsem vděčná za to, že mi dala tuhle životní lekci, bez ní bych byla o něco horším člověkem... Díky ní jsem přijala svojí odpovědnost, díky ní bude v kritériích při hledání bytu muset stát "pets allowed", díky ní, budu muset mít organizovanější program, díky ní vím, že potřebuji takový byt co nejdřív a proto musím začít co nejdřív pracovat, díky ní vím, že rodiče ať už se k nám stavějí jakkoliv jsou pouze součástí našeho života a ne místo kam se odkládá lidská odpovědnost, díky ní vím, že žárlivost je výmysl, který prosazuje ubohé lidské ego... A díky tomuhle všemu vím, že i z nezodpovědného rozhodnutí může vzejít něco plnohodnotného přijme-li člověk za takové rozhodnutí plnou odpovědnost... MILUJU TĚ TRACY...
Komentáře
Okomentovat