Pravda

Nevím proč, ale od té doby co sem se probudila z dlouholetého ignorantsví jsem se naučila dívat na pravdu jako na zázrak. Z domova jsem byla naučená na neustálé zamlčování, mlžení a naučila jsem se sama dokonale lhát, na střední sem přemlouvala i doktorku ať mi napíše že sem u ní byla, když mi to učitelka na tělocvik nevěřila :D

No a od té doby co znám sílu pravdy vím i proč  tolik lidí lže a proč i já jsem se stala obětí lži na dlouhou dobu. Ona totiž doopravdy pravda bolí. Pravda bolí, protože lidé, kteří se nevyznají sami v sobě když slyší pravdu tak si za ní stejně hledají další skutečnosti. Naše společnost nás nenaučila věřit slovům. Za každým slovem hledáme skryté významy, hodně moc z nás když slyší pravdu, vnímá ji jako výmluvu, klasicky se jedná o školství, tam učitelé slýchají tolik výmluv, že už dávno zapoměli, že existuje pravda. Takový lidé potom učí naše děti...

Kdyby tenkrát na střední, když se moje lež konečně odhalila, ta učitelka zapoměla na svoje uražený ego, nebo na dokazování si sama sobě jak je dobrá, i namísto toho aby mi dala dvojku z chování přišla, objala mě, nebo chytila za ruku a zeptala se z jakého důvodu se tedy vyhýbám škole, možná by mě nevyhodili ze dvou intrů ani z tý střední... Možná by i spousta feťáků nefetovala, kdyby se namísto společenského opovržení a nepochopení našel někdo, kdo jejich přetvářku a lež nevezme osobně, ale namísto toho si udělá tolik času kolik je potřeba, aby našel příčinu té lži, polopravdy, výmluvy, či jak si sami chcete nazvat lež.

Nejde ale jenom o takovéhle extrémy, jde především i o partnerství. V článku komunikace jsem se zmínila o tom, že se asi rozcházím se svým klukem. Nerozešli jsme se, teda skoro jo, protože pravda je pro mě už v tuhle chvíli prostě o moc cenější než jakýkoli chlap... Jenže když mi došlo jak moc máme společného, jak málo lidí, kteří pravdu znají existuj a jak strašná škoda by to byla, rozhodla jsem se bojovat. Věděla jsem že mi lže. Lhal mi do očí a u toho tvrdil, že je ten nejčestnější člověk na světě. Odešla jsem a až potom pochopila, že on o své lži možná vážně vůbec neví, teda samozřejmě že ví, ale prostě si neuvědomuje svoje jednání, protože za ty léta co je tady na té planetě mu to přijde přirozené, NORMÁLNÍ... Díky svému vzdělání a jedné úžasné kamarádce vím, že někdy stačí prostě jen jinak položit otázku a když ani ta nezabere, prostě ji pokládat jinak a zkoušet to. Člověk který je ztracený sám v sobě najednou začne vidět spojovací cestičky. On to celé našel až druhý den, když jsem si přišla pro věci. Bylo to u něho doma, když mi řekl "jo prostě jsi mě štvala, byl tam takovej zvláštní odpor, potřeboval jsem vypadnout". ...PRAVDA... Pro dokreslení, potom odjel na hory se svojí kamarádkou. Normální reakce většiny společnosti je urazit se, strašně naštvat, křičet, bít, kopat, dát dvojku z chování, ODEJÍT... Já sem konečně dostala chuť ho obejmout...  

Tu chuť sem ale překonala a namísto toho mu řekla, že v životě člověka neexistuje možnost aby měl rád jen jednoho člověka a netrpěl. Lidé přirozeně potřebují milovat. Milovat své kamarády, kolegy, rodinu, zvířata, přírodu, děti... Lidé jsou stvoření k milování, to že jim někdo odpírá vazby a vztahy, způsobuje utrpení. On potřeboval milovat svou kamarádku, jenom chvíli, aby se mohl vrátit a zase milovat mě. Bál se mi to ale říct "aby mi neublížil" a tak se raději vymlouval na všechno možné, urážel mě a ponižoval, přišlo mu to jednodušší... Nepochopil, že i já jsem člověk a že tyhle pocity znám a že když se mnou o nich bude mluvit, že se třeba pohádáme, protože to mé ego bude bolet, ale že tím skončí celý problém. Lidé se raději před pravdou schovávají aby měli dost energie na předstírání svých lží. Je to postavený na hlavu. 

Lídé dneska zakazují sami sobě "ubližovat pravdou"... Namísto toho si dovolují neznat své myšlenky, stresovat se, soudit, strachovat, nenávidět...  Nerozumím tomu, to všechno stojí ve výsledku o tolik víc energie, že za sebe se budu raději dva dny dohadovat o pravdě... Další věcí jsou zákazy, když už se teda dva lidé posunou tam, kde je pravda a naučí se s ní pracovat (neříkám že je to snadné, ale rozhodně snadnější než všechno ostatní), tak to často ego jednoho z nich neustojí a začne zakazovat: "mě to ale bolí, to mi přeci nemůžeš udělat... " No a tím docílíme toho, že jeden z nás dříve či později uteče. Uteče, tak jako nepochopení teenageři utíkají k drogám. Uteče někam kam by vůbec nemusel, kdyby dokázal svému egu poručit, aby slova bralo jako slova a nenachalo se jimi zraňovat.

Ve chvíli kdy se naučíme ovládat své myšlenky a naučíme se o ně podělit se svým partnerem, máme napůl vyhráno. Potom je samozřejmě ještě potřeba, aby on dokázal ocenit dar který mu nabízíme a vyhráli jsme jackpot jménem ŽIVOT...

pravda sice bolí a rozhodně není pro chudáky a slabý jedince, jenomže to nikdo z lidí není. Chudáky z nás udělala lež a přetvářka. Když jednou vyzkoušíte pravdu a nevzdáte se, stanete se na ní závislí...

A ještě jedna věc je na pravdě v dnešní mainstreamové společnosti zajímavá. Kdykoliv jí lidé slyší hledají argumenty jak druhému vysvětlit proč to pravda není...