důvěra III
Tak už mám Tracy v Praze třetí týden. Je neuvěřitelně zvláštní jak se dokáže i pes změnit, zklame-li se v člověku. Nepoznávám jí. Nejdříve jsem si myslela, že si jen potřebuje zvyknout na to, že nemůže do postele a na nové prostředí, jenomže když uplynuly dva týdny nevěděla jsem si s ní pořád rady a přestala jí rozumět úplně. Neuměla jsem pochopit její neposlušnost, ignoranci, odtažitost a odstup tak, jsem přestala aplikovat metodu cukru a nasadila metodu biče. Výchovu stejnou jako když byla malé štěně. Třikrát jsem zavolala, nepřišla, dostala.
Naštěstí mě tohle chování a tenhle ubohej, zoufalej nápad po dvou dnech přešel. Po dvou dnech, kdy jsem se jí konečně snažila podívat do očí jsem zjistila, že ona se mému pohledu co nejintenzivněji vyhybá. Nechápala sem to. Nikdy předtím jí pohled do mých očí nevadil. Došlo mi, jak moc hloupě se chovám, jak moc velkou chybu dělám. Tracy umí poslouchat, jen je pořád ještě ztracená a v mém životě, kdy mám plnou hlavu svých starostí a myšlenek se úplně ztratila. Byla zvyklá, že jí hladím, objímám, že se jí naplno věnuju a najednou tohle všechno přestalo. Začala moje práce, můj nový vztah, nové bydlení, povinnosti. A stejně tak jako jsem se v tom všem ztratila já sama, ztratila se Tracy ve mě. Zradila jsem jí několikrát předtím svým odjezdem a tak už zřejmě neměla ani sílu, věnovat se tomu, aby si získala mojí pozornost. Utekla kamsi do svého světa a já jsem to na chvíli začala brát jako neposlušnost. Stejně tak jako jsem to udělala já někdy ve třetí třídě i Tracy opustila přítomý okamžik a ponořila se někam hluboko do své mysli.
Při procházkách venku teď prostě není se mnou, nesedí na louce, nechodí po cestách, není v lese, pořád dokola se dívá jinam, pořád a pořád vidím v jejích očích roztržitost a tendenci dělat vše, jen ne být a být šťastná, tak jako jsme to uměly ve chvíli, kdy jsme jedna druhé bezmezně důvěřovaly.
Naštěstí mě tohle chování a tenhle ubohej, zoufalej nápad po dvou dnech přešel. Po dvou dnech, kdy jsem se jí konečně snažila podívat do očí jsem zjistila, že ona se mému pohledu co nejintenzivněji vyhybá. Nechápala sem to. Nikdy předtím jí pohled do mých očí nevadil. Došlo mi, jak moc hloupě se chovám, jak moc velkou chybu dělám. Tracy umí poslouchat, jen je pořád ještě ztracená a v mém životě, kdy mám plnou hlavu svých starostí a myšlenek se úplně ztratila. Byla zvyklá, že jí hladím, objímám, že se jí naplno věnuju a najednou tohle všechno přestalo. Začala moje práce, můj nový vztah, nové bydlení, povinnosti. A stejně tak jako jsem se v tom všem ztratila já sama, ztratila se Tracy ve mě. Zradila jsem jí několikrát předtím svým odjezdem a tak už zřejmě neměla ani sílu, věnovat se tomu, aby si získala mojí pozornost. Utekla kamsi do svého světa a já jsem to na chvíli začala brát jako neposlušnost. Stejně tak jako jsem to udělala já někdy ve třetí třídě i Tracy opustila přítomý okamžik a ponořila se někam hluboko do své mysli.
Při procházkách venku teď prostě není se mnou, nesedí na louce, nechodí po cestách, není v lese, pořád dokola se dívá jinam, pořád a pořád vidím v jejích očích roztržitost a tendenci dělat vše, jen ne být a být šťastná, tak jako jsme to uměly ve chvíli, kdy jsme jedna druhé bezmezně důvěřovaly.
Hned potom co jsem si své chování uvědomila sem ho změnila a Tracy jsme začala jen a jen objímat. Na zavolání za mnou jde jen s velkou nedůvěrou a po hodně dlouhém přesvědčování, ale už alespoň přijde.
Na světě je velmi mnoho problémů a velmi mnoho lidí. Neměli bychom ale žádné z nich řešit ve chvíli, kdy naší přítomnost potřebuje bytost, které můžeme pomoci v té dané vteřině svou pouhou přítomností. Získat Traciino srdíčko zpátky bude trvat ještě dlouhou dobu, ale jsem si jistá, že to půjde. Trpělivost a láska tohle všechno zahojí. Vím, že ani ona už nebude stejná jako dřív, ale o to vůbec nejde. Nic a nikdo není stejný ani jednu vteřinu, natož potom, co prožije nějaké náročné situace ve svém životě. Není mou povinností jejímu chování porozumět, ale je mým velkým přáním znovu jí získat zpět a vím dobře, že to půjde pokud jí věnuji tolik lásky kolik jí bude potřebovat. Zatím jí odmítá a já jí sebe a své srdce musím nutit, ale vím že to přejde.
Říká, se že změna je život a já s tím musím souhlasit. Jediné o co bychom se měli vždy a za všech okolností snažit je získání a udržení důvěry bytostí, jež si zaslouží náš čas. Ztráta důvěry je strašně snadná a její získání zpět velmi náročné. Nedůvěra nejde zalepit slovy, ani velkými pocrchními gesty, jde jen znovu a od úplných základů postavit cihličku po sihličce. To nás s Tracy teď čeká. Těším se na to až její srdíčko bude zase na 100 % v tom mém a to mé stejně tak v tom jejím psím, protože ten pohled plný lásky, porozumění a důvěry v jejích očích, ten za ten čas prostě vážně stojí.
Říká, se že změna je život a já s tím musím souhlasit. Jediné o co bychom se měli vždy a za všech okolností snažit je získání a udržení důvěry bytostí, jež si zaslouží náš čas. Ztráta důvěry je strašně snadná a její získání zpět velmi náročné. Nedůvěra nejde zalepit slovy, ani velkými pocrchními gesty, jde jen znovu a od úplných základů postavit cihličku po sihličce. To nás s Tracy teď čeká. Těším se na to až její srdíčko bude zase na 100 % v tom mém a to mé stejně tak v tom jejím psím, protože ten pohled plný lásky, porozumění a důvěry v jejích očích, ten za ten čas prostě vážně stojí.
Komentáře
Okomentovat