To je život
Včera se ve mě něco definitivně zlomilo. Celou dobu co jsem s Petrem mám pocit že nic nestíhám, často se hádáme a mě stresuje, když mi upadne v autě drobek na sedačku, nebo když má jet se mnou za mými kamarády. Vyprávím mu o svých myšlenkách o tom, co se mi v životě děje a on to poslouchá a všechno vnímá a to jen proto, aby mi mohl říci, že jsem blbá a že si myslím že jsem inteligentní a že všichni ostatní jsou blbci. Tohle mi řekl člověk, který je celou mou proměnu po mém boku. Člověk, který má veškeré mé informace o tom co mě nutí přestat jíst maso o tom co jsem zažila když jsem byla malá o všem co se odehrálo ve všech mých sexuálních i nesexuálních vztazích. Takový člověk, který by měl stát po mém boku mi dokázal říci tyto hnusné věci jen proto, že jsem se otočila v posteli zády a odmítla diskutovat o tom, jestli mu Tracy v jeho bytě vadí či ne. Chtěl se hádat už dvakrát před tím. Vyvolal konflikt, jen aby na mě mohl křičet nesmysly a ublížit mi namísto toho, aby mi řekl, že mu Tracy v jeho bytě vadí, či si promluvil o všech ostatních věcech, které ho trápí.
Kdybych ještě před rokem nebyla to samý uvěřila bych tomu, že je chyba ve mě, že jsem přecitlivělá a že mám zbytečně vysoké nároky na partnera, že jedna hádka nic neznamená. Jenže já naštěstí vím, že znamená. Znamená ignoranci, nezájem, pocit uspokojení z ublížení blízkému znamená nespokojenost se svým vlastním já. Takový člověk se nedá léčit láskou, takový člověk bere energii a čas a to je to, co je v životě nejcenější.
Utíkám. Utíkám od něho a ještě nevím kam. Jsem si však jistá, že to je po několikáté co mám pocit, že musím utéct a vím taky jistě že to není to, co v životě hledám.
Možná má Petr pravdu, možná sem úplně blbá, možná jíst mrtvá zvířátka, zabíjet nepříjemný hmyz i chodit do práce, která nedává smysl a škodí lidem, je normální. Možná je normální i super dělat 12 hodin denně, něco co nás stresuje, abychom mohli naší prdel posadit do drahýho auta a sežrat drahej steak. Já se s tím ale vnitřně prostě nějak už neumím ztotožnit. Neumím říct "ne moje práce mě nebaví, ale živí mě a tak to prostě na světě chodí". Neumím sedět po boku chlapa, co nevidí smutek v mém srdci, neumím se dívat do očí člověku, který ví co znamená úcta, respekt, tolerance, trpělivost, odpuštění a pochopení jenom ve chvíli kdy mu stojí péro. Neumím chodit do práce pro peníze a domu pro to abych svůj stres vykřičela na partnera.
Končím tenhle vztah beru Tracy a jdu dál. Nevím vůbec ještě kam, ale vím jistě, že cestu najdu :-)
Kdybych ještě před rokem nebyla to samý uvěřila bych tomu, že je chyba ve mě, že jsem přecitlivělá a že mám zbytečně vysoké nároky na partnera, že jedna hádka nic neznamená. Jenže já naštěstí vím, že znamená. Znamená ignoranci, nezájem, pocit uspokojení z ublížení blízkému znamená nespokojenost se svým vlastním já. Takový člověk se nedá léčit láskou, takový člověk bere energii a čas a to je to, co je v životě nejcenější.
Utíkám. Utíkám od něho a ještě nevím kam. Jsem si však jistá, že to je po několikáté co mám pocit, že musím utéct a vím taky jistě že to není to, co v životě hledám.
Možná má Petr pravdu, možná sem úplně blbá, možná jíst mrtvá zvířátka, zabíjet nepříjemný hmyz i chodit do práce, která nedává smysl a škodí lidem, je normální. Možná je normální i super dělat 12 hodin denně, něco co nás stresuje, abychom mohli naší prdel posadit do drahýho auta a sežrat drahej steak. Já se s tím ale vnitřně prostě nějak už neumím ztotožnit. Neumím říct "ne moje práce mě nebaví, ale živí mě a tak to prostě na světě chodí". Neumím sedět po boku chlapa, co nevidí smutek v mém srdci, neumím se dívat do očí člověku, který ví co znamená úcta, respekt, tolerance, trpělivost, odpuštění a pochopení jenom ve chvíli kdy mu stojí péro. Neumím chodit do práce pro peníze a domu pro to abych svůj stres vykřičela na partnera.
Končím tenhle vztah beru Tracy a jdu dál. Nevím vůbec ještě kam, ale vím jistě, že cestu najdu :-)
Komentáře
Okomentovat