Nenávist
To, že s námi někdo nesouhlasí, ještě neznamená, že ho nemůžeme milovat. To že si od nás někdo nevezme naše dobře myšlené rady ještě neznamená, že ho nemůžeme respektovat. To že nás někdo nechce poslouchat, ještě neznamená, že se musíme urazit a tomu člověku již nikdy nic neříkat. Svět je obrovsky komplexní místo, každý jeden jedinec je každou jednu vteřinu jiný. Má jinou náladu, jiný postoj, jinou schopnost přijímat informace, jinou schopnost reakce.
Můj táta si dodnes myslí, že když můj brácha neposlouchá jeho rady, projevuje mu tím neúctu. Nepochopil, že tím, že mu pořád ještě radí vytváří v bráchovi úplně ten samý pocit. Nerespektují jeden druhého, urážejí se jako malé děti, nedokáží se obejmout a říct si "mám tě rád" pořád si potřebují dokazovat, kdo má větší pravdu. Je na ně smutný pohled. Je smutné slyšet tátu říkat o svém synovi "já se s tím chlapem neumím bavit, poslal jsem ho do prdele" a je smutné vidět vlastního bráchu jak touží po jediném a to je uznání, pochvala, podpora a úsměv toho, kdo mu měl být celý život vzorem. Je smutné vidět dva tolik navzájem blízké lidi jak jejich ega nenávidí jeden druhého a jak jejich srdce zároveň trpí a neskonale touží po lásce, porozumění, odpuštění, toleranci a pochopení od toho samého člověka.
Také jsem se dnes zeptala svého blízkého, co by dělal, kdyby jeho dítě bylo nácek, odpověď "no pokusil bych se mu to vysvětlit" "a kdyby to nepochopil?" "dal bych mu dělo" ve mě vyvolala úlek. VŽDYŤ PŘECI Z HISTORIE UŽ VÍME SNAD VŠICHNI, ŽE NÁSILÍ VYVOLÁ V LIDECH JEN JEŠTĚ VĚTŠÍ PŘESVĚDČENÍ O JEJICH PRAVDĚ. ŽE NÁSILNÉ NUCENÍ JINÉHO NÁZORU V LIDECH VYVOLÁ JEN POTŘEBU UTÉCT, ČI BRÁNIT SE. Proč si pořád ještě myslíme, že láska a postupné informování je tak špatné řešení?
Ano nepopírám, že informování člověka je zdlouhavý proces, že pár ran pěstí či poslání člověka do prdele, či odsouzení a hlasité zabouchnutí dveří je mnohem rychlejší a hlavně totálně efektivní odreagování afektu, jenže rozdíl mezi první situací a tou druhou je v lidskosti, ve schopnosti potlačit primitivní pud, ve schopnosti ovládnout své ego, ve schopnosti trpělivého a soustavného investování do něčeho co má smysl i když třeba léta neviditelný, či úplně zanedbatelný.
Velké věci se nedějí hned. Velké věci potřebují čas. Nastavení Nového zákona v Novém světě, zákona Odpuštění, Respektu, Tolerance, Trpělivosti, Pochopení a Lásky, nastavení takovéhoto smyslu bytí je bezesporu velmi, velmi náročný a zdlouhavý a stojí mnoho času i energie, spousta lidí ze starého světa bude tvrdit, že jing a jang potřebují zlo aby mohlo existovat dobro a nebo ještě lépe, že to je utopie.. spousta takových lidí je však jen líná investovat ten potřebný čas i energii.
Nový svět má své dobré lidi a ti jsou jen dobří, nepotřebují zlo aby byli šťastní, nepotřebují nenávist, aby cítili že jsou naživu, nepotřebují strach aby byli plnohodnotnou součástí světa. Nejsou dokonce ani nijak utopení :D Jsou a jsou úplní, bez strachu, bez obav, bez nenávisti, nechybí jim zlo, jsou úplně úplní. Se vším co k tomu patří.
Nenávist vůči nacismu je stejná jako nenávist vůči muslimům, černochům, gayům, pankáčům křesťanům a komukoliv, či čemukoliv jinému. Nenávisti je jedno koho nenávidí, pro ní je důležitý pouze fakt, že jí někdo krmí.
Odsoudit hnus který se odehrál v minulosti je jedna věc, neztotožení se s pácháním bezpráví na nevinných tvorech je také správné, ale nenávist, nenávist ani v tomto případě nemá místo v srdcích lidí z Nového světa. Nový svět ví, kolik hrůzy a zvěrstev umí nenávist napáchat, není tedy potřeba si jí nést a pěstovat i ve 21. století.
Není tolik těžké obejmout svého syna, obejmout svého kolegu, obejmout své blízké, není to vůbec těžké. Těžké je sami sebe překonat. Těžké je vyhrát nad svým egem, ale pakliže to alespoň jednou vprostřed hádky zkusíme, pochopíme tu obrovskou sílu a moc. Už nikdy se nebudeme chtít vrátit ke strachu z pouhého obětí, už nikdy si nebudeme chtít myslet, že pokud nebudeme mít poslední slovo staneme se méněcennými, slabými, či nehodnotnými. Nenechejte se vyděsit, pokud se poprvé váš "soupeř" obejmout nenechá. Nenuťte ho. Zkuste to podruhé, po třetí, po čtvrté, dokud se nenechá, je jedno jestli to bude za týden nebo za deset let, je jedno jestli to bude u prvního člověka, nebo u stého. Věřte tomu, že ta síla, ten pocit který z toho dostanete, pokud budete Trpělivý, pokud vynecháte předsudky a všechny myšlenky ve své hlavě a budete se soustředit jen na tlukot vašich srdcí, ten pocit za to bude zaručeně stát.
Komentáře
Okomentovat