Můžeš za to TY. A ještě trošku taky ONI.

Vybavila se mi vtipná (teď už se jí směju, ale jinak je spíš smutná) vzpomínka z dob mého ignorantsví; mám strašnou potřebu jí zveřejnit :D

Jednou když jsem na táboře otevírala společnou ledničku, otevřela jsem jí moc prudce a vypadlo z ní mléko, které se vylilo. Já namísto toho, abych vzala hadr a utřela to a všem se omluvila jsem začala nadávat a shánět viníka. Někdo za mými zády řekl, no to je jasný, za to může vedoucí dne, měl to tam dát pořádně. Nevím jestli to byl vtip a jenom mě zkoušeli, dneska už mi to přijde dost pravděpodobný, ale tenkrát jsem to vzala vážně a šla sem seřvat vedoucího dne, jak je možný, že dal tak blbě mlíko do ledničky.

Je zajímavý jak se mi to teď vybavilo se všema těma souvislostma. Jak sem prostě pořád utíkala pře svojí odpovědností. Za celý život mě, jako ignorantky, si nevybavuji jedinou chybu, kterou bych udělala a nenesl v mých očí za ní zcela určitě a nezpochybnitelně odpovědnost někdo jiný. 

Dnes a denně se s takovými lidmi jak jsem já, setkávám na ulicích a všem strašně moc přeji, aby co nejdříve přišli do světa probuzených, aby se přestali bát přijmout svojí a výhradní odpovědnost za svůj život. A to ne jen za to dobré co se nám v životě přihodí, ale i za ty chyby a za to zlé co způsobíme. 

Není potřeba nikam před tím utíkat. Každý chybuje. Všichni v životě udělají něco zlého, je jedno jestli to je v očích jejich, nebo ostatních. Přijetí odpovědnosti za úplně a totálně všechno ve svém životě je sice náročné, ale tak neuvěřitelně úžasně úžasné. Je to jako když se mluví při umírání o světle na konci tunelu. Já jsem takové světlo našla v totální akceptaci svého bytí, v přijetí odpovědnosti za každou svojí myšlenku, ne jen čin a to ještě v průběhu života. Zaplať bůh, nemusím čekat až do smrti na nějaký krásný pocit. :D Ten pocit, i když se občas za některé své chyby stydím a nechce se mi je veřejně přiznávat, tak ten pocit kdy se k tomu odhodlám a tenhle pocit překonám, a jdu s tím ven, ten je prostě nenávratně návykovej, božskej, úžasnej a konečně prostě a jasně DOKONALEJ :-) Chyby jsou fajn, jejich náprava stojí o mnoho a mnoho méně energie, než jejich tutlání, či vymýšlení toho, proč za cokoli nemůžete.

Pokud jste fe firmě, manželství, partnerství, partě, komunitě, ale i rodině, kde chyby nejsou akceptovatelné, začněte na sobě makat a opusťte to místo, protože jedině tak uděláte svět lepším a nebudou již v naší společnosti vznikat poškození jedinci jako jsem byla já, kteří si budou v hloubi své duše myslet, že chyba je nepřípustná a musí se ukazovat prstem na druhé a tím páchat ještě větší škody.